20, Jun2014

Kolondrium , 4

Teď, když už vím, že 30 let života se dá odnést jinam v přesně 6 plastových přepravkách a že 7 let života zas v jednom velkém igelitovém pytli, mě už vlastně ani nepřekvapilo, že v pouhých 6 dnech lze na druhou stranu zažít tolik úžasných věcí.

Tak si se suverenitou sobě vlastní vybral ty nejkrásnější slunečné dny z roku a přiletěl. Španělskej floutek! Strašně se těšil na knedlíky a nechtěl si nechat vysvětlit, že si nemůže objednat jen samotný knedlík a ten jíst. Naštěstí pak uznal, že s omáčkou to dává větší smysl. Viděli jsme celou Prahu a jedli mini lososový tatarák přímo pod Strahovským klášterem. Shodli jsme se, že neumíme být sami a vlastně nás to vyřčení nahlas trochu zaskočilo.

„Támhleto je Petřínská rozhledna, taková rádoby kopie Eiffelovky.“

„Aha a proč to vypadá jako telekomunikační stožár?“


Nakonec se mu telekomunikační stožár hodil! :D

Tahali jsme s sebou stokilovou zrdcadlovku, která se chovala velice divně. Člověk chtěl super hipster unique fotku co si dá na fejsbuk, zmáčknul spoušť, ale fotku to udělalo až za trilion let, když už v záběru samozřejmě byli všichni důchodci s důležitě vztyčenými deštníky, matky pomáhající dětem s močením, muži na chůdách a scenérie se přirozeně změnila z Karibiku v blesky a mračna. Přísahám, že jsme takhle žili celý den a podotýkám, že ani vysoce vyžadovaná a v budoucnu potenciálně slibně zpeněžitelná fotka  „jak Mr. G. střílí kuší ve Zlaté uličce“ nevyšla a zbylo z ní jen „zátylek Mr.G., pokládajícího kuši zpět na stůl“. To jsme skoro obrečeli. Dobelhali jsme se v tom vedru na Karlův most, už v trochu grumpy stavu s vidinou, že stejně nemůžeme nic pořádně zvěčnit..a v tom se to stalo: Mr. G. zoufale zachycuje jakousi věž a čekání na snímek doprovází posměšným počítáním sekund.. a v tom se všechno zastavilo. Všechno mi v tu chvíli došlo. Ptáci přestali zpívat, já otevírám pusu a dávám se do heroického skoku směrem k foťáku.. vytrhávám ho Gmu z rukou a vypínám po celém dnu SAMOSPOUŠŤ. Ano, ano, dva dementi s foťákem. Zase jsme to skoro obrečeli, tentokrát štěstím, pocit, jako když vám v rukou tiká bomba a vy na poslední chvíli vyrušíte signál přestřihnutím random drátku a zachráníte život celému lidstvu. „Teď budeme mít ty nejlepší fotky!! Takový štěstí! Zrovna na začátku Karlova mostu to začne fungovat jak má!!“, křičeli jsme přes sebe. Pokud se domníváte, že tímto historka končí, tak vám pouze napovím, že historka končí až o tři minuty později, kdy se nečekaně vybila baterka.

Během těch 6 dnů mě, člověka, který v životě nekouřil cigaretu a opil se za 24 let přesně 2x, zaregistroval ve dvou casinech. Do obličeje mi nafoukal tolik cigaretového kouře, že z toho stejně tu rakovinu plic mít budu, rozbrečel mě asi 3x, ale za chvíli jsme se zas smáli. Domácí limonáda a ledovej čaj u Vltavy.

„Nechtěla bys jet do Vídně?“

Tak jsme jeli. Nikdy jsem tam nebyla, i přestože je to jen 5 hodin cesty autobusem. Pili jsme pivo uprostřed nějakého gay festivalu. Seděli jsme ten den u vody, viděli to nejpodstatnější, měli grandiózní zmrzlinu i grandiózní klobásu. Měli jsme i guláš a další piva. Hráli jsme dumb ways to die a bohužel jsme si nevzali plavky.


Fotku, kterou mám zákaz kamkoliv publikovat :DD Nicméně muž za námi tam dokonale rapuje, na což mě upozornil nich, takže to sem prostě dát musím!

Chtěl vidět „Jewish stuff“ ale když viděl ceny v Josefově, odmítl to podporovat. V posledních dnech už si Prahu fakt dával – při odchodu z obchodů znalecky pronášel „Nashle!“ a při obdržení pokrmů zas familiérní „Díík“, pro které se nám podařilo zavést mnemotechnickou pomůcku: „Je to jako dick, jen měkčí.“ Vypozorovala jsem, že hádky hrozí zejména ve chvíli, kdy začne mít hlad.

Měli jsme extrémní štěstí na hlášky lidí na ulici – celkem asi 3 různí muži v různých částech Prahy povykovali na jiného „To je ale kurevský vedro dneska co!“ .. vždycky mě to podivně rozesmálo, což pochopitelně vzbudilo Gho zájem a chtěl po mně překlad. Tudíž nyní má o našem národu a kultuře představu asi dost jasnou. Při nahodilé čistce jsem mezi fotkami, které vyfotil, jsem našla i fotku ponožek v pantoflích. Aspoň, že nás nikdo neokradl.


Prostor pro fashionblog.

Koukali jsme na seriály a filmy, tradičně jsem byla vždycky tuhá po cca první půlhodině, u Games of Thrones dokonce po úvodní znělce, kterou odmítal přeskočit :D „Počkej a bude tam i ta epizoda, nebo je to celý jen ta hodinová úvodní znělka?“

Byli jsme dvakrát na fotbale v pubu. Mimojiné také protože hrálo Španělsko, Gho domovina. Po prohře 5:1 nekompromisně zavelel, že platíme – nebyla nálada ani dopíjet ty ¾ piva co zbývaly v půllitru.

“Spousta lidí pokládá IT lidi za divný. Ty máš úplně jinej level abstrakce než ostatní. Nejseš třeba schopná small talku. Já si třeba myslim, že bych byl lepší servírka než ty.”  ”To je fakt, užívám si spíš hlubší konverzace.” “Já vím. To se mi právě líbí.”

No a pak ráno odletěl. „Take this“..“To není, že ti budu chybět, ale že to pro tebe znamená návrat do reality.“

 

Tags:

 

» Comments (4)