.. dneska prostě něco napíšu. Zatímco jste tady četli převážně o malování obrazů a potahování nástěnek, dělo se toho v mém životě docela dost:

1. Odpromovala jsem

Samozřejmě bych to nebyla já, kdyby se to obešlo bez problému :) ve smluvenou hodinu jsme se všichni nahrnuli před aulu a měli jsme se pod dohledem studijní referentky najít v seznamu a u svého jména se podepsat. Fronta postupovala rychle, všichni spokojeně švitořili, přišla řada na mě a .. mé jméno samozřejmě nikde. Polk. Proč. Kontrola číslo dvě, zdržování fronty. Nic. Polk. Proč. Studený pot ve stylu “sebrali mi z nějakého důvodu nakonec ještě titul”. Z interního záchvatu paniky mě vytrhla až studijní referentka, která hbitě přelistovala dopředu a vítězoslavně praví: “Nojó, vždyť vy jste se ani najít nemohla, když jste tady mezi červenýma! Jó a jdete první, kolegyně vám dá instrukce.” Zmohla jsem se jen na výkřik malého haranta: “Ale já nechci jít první!!!” Referentka mi můj diss vrátila solidním rapem nazpět: “Neměla jste tak dobře studovat!”

Těžko se popisuje ironie celé té situace, ale pro ilustraci: mezi spolužáky byste většího nerváka, než jsem já hledali marně. Možná, že ani v rámci celého světa byste ho nenašli. Takže je super, když je někdo takový vybrán, že půjde jako první :D Nicméně zvládla jsem to, dodnes však nazývám vzácnou “berli” bedlou a mé tiché “přísahám” jsem skoro neslyšela ani já sama :D

Moje rodina byla jako vždy nejlepší – důrazné upozornění, které se neslo před ceremoniálem z reproduktorů, hlásající přísným hlasem “Neopouštějte svá místa”, můj táta prožil za divokého mávání směrem ke mně z místa určeného oficiálnímu fotografovi, které se nacházalo na opačné straně auly, než jeho místo :D Opět tak nasadil život pro svou dceru, podobně jako na jejím maturitním plese, kde se neohroženě popostrkoval s oficiálním kameramanem o nejlepší stanoviště :D

Fotky už jste asi nějak viděli, ale tak aspoň tyhle:

2. Splnilo se mi něco, po čem jsem hodně toužila

Prošla jsem dvěma pohovory a získala vysněnou stáž. Ještě o tom nechci moc psát, ale ve zkratce – dlouho jsem po ní toužila, až jsem se nedávno konečně odhodlala a začala podnikat kroky k jejímu získání. Dávala jsem si úplně minimální šance .. a nedávno najednou v telefonu zaznělo “Vybrali jsme vás na tu stáž, máte o ni stále zájem?”.. euforie :) Až se to nějak ustálí, snad napíšu víc.

3. Oskar oslavil jeden rok

Ty děti tak rychle rostou sakra! Jeden nenávistný pohled na mnou přichystanou oslavu :D :

4. Odprezentovala jsem svoji bakalářskou práci před publikem

A zkusila jsem si tak vést hodinovou přednášku. Zajímavá zkušenost, která mě celý semestr budila ze spaní a kvůli které jsem dokonce přečetla jakousi pochybnou knihu o tom, jak správně prezentovat :D Nicméně, svědomitě jsem se připravila, publikum jsem uplatila krabicí plnou laskomin a v publiku jsem samozřejmě měla strategicky rozmístěných pár skvělých podporovatelů, jako např. Lukáše, který již tradičně, v začátku mé prezentace, na mě otočil svůj ipad s nápisem tuším “Jeď, kotě!” :D Na výše zmíněné bombony jsem si dokonce vyrobila vlastní etikety, které zabraly triliony hodin vystřihování, avšak Lou mi pomohla :D

5. Pracovala jsem na výzvě “začít mít ráda podzim”

Miluju léto a proto na mě vždycky koncem prázdnin padají takové divné nálady, zatímco ostatní spokojeně hopsají v listí a vítají podzim. Nemám ráda chladné večery, klepání kosy na tramvajových zastávkách, brzkou tmu, halení se do hábitů, dlouhé školní večery a šeď měst.. v poslední měsících ale přicházím na to, že když k něčemu od začátku přistupujete negativně, negativní to většinou opravdu ve finále bude. Takže letos? Letos budou podzim i zima super!
Takže jsem v rámci podzimní sebereflexe vytvořila další obraz :)

Pokud mě čtete, tak víte, že jsem v srpnu navštívila koncert Sum 41, kde jsem ukořistila trsátko. Jenomže co s tímto posvátným kouskem plastu dál? Původně měl jít do scrapbooku, ale nakonec to dopadlo takhle:

Aby bylo jasno, vždycky jsem nenáviděla tyhle počiny typu “nabarvíme list a obtiskneme ho na čtvrtku”.. bojím se co se to se mnou děje.. ale až tu jednou budu voskovkama barvit papír, přejíždět ho černou barvou a kreslit do něj hřebíkem domeček, prosím upozorněte mě, děkuji.

Za všechno může tenhle keř, který máme na zahradě – záhadně se zbarvil ze zelené na úžasnou růžovou a úplně magicky mě přitahuje. Tudíž jsem ho orvala, listy nascanovala a můžete je vidět jak tady na blogu nahoře v podzimním streetsoulshit logu, velmi obsáhlé stránce o mně, tak na výše zmíněném obraze :)

6. Škola?

Hrůza, děs – moje školní morálka na tom byla a je hodně bídně. 4 měsíce jsem nebyla zvyklá, že po mě někdo něco chce, odmítala jsem přemýšlet nad čímkoliv náročnějším než jakou barvou si nalakovat nehty, takže s prvními dny školy jsem se tentokrát prala více než kdy jindy. Mám tendence zatahovat hodiny na kterých bych být měla a podobně. Tohle se musí změnit.. ve 12. týdnu školy skvělé předsevzetí :D.

Nicméně – zkouším na sebe politiku cukru – nakoupit si takové školní potřeby, které mi den ve škole zpříjemní natolik, že tam budu chtít vydržet celý den! Haha, doufám že si ukazujete prstem na monitor a říkáte si “naivní naivní naivní!!”

Prvním počinem jsou tyhle supercute mini zvýrazňovače. Vysoce kompatibilní s mým supercute mini penálem :D Stály snad 5 Kč! Od té doby co je mám už vůbec nechápu, proč jsem celé roky tahala ta obří balení, když za školní den v průměru napíšu tak tři nadpisy a čtyři věci zvýrazním :))


Lepícími páskami se vzorem odděluji v rámci předmětů v pořadači zápisky ze cvičení a z přednášek


5s v praxi :DD

No a tím se s vámi pro dnešek rozloučím a půjdu vymýšlet, čím se odměním za stres poslední doby.. že by konečně došlo na vysněný smartcover? :)

Tenhle post tady měl být už dávno – v červnu. V červnu se mi totiž podařilo úspěšně složit státní zkoušku ze studijního oboru a stala jsem se slečnou bakalářkou. Jak už to tak ale u mě bývá, když mám za sebou něco šíleného, snažím se to následně absolutně vytěsnit z hlavy a nevzpomínat na to. Na druhou stranu mi ale pár mých čtenářů děkovalo za příspěvky s podtituly Jak zvládnout maturitu, Jak probíhala maturita a Jak probíhal svaťák a já tedy cítím jako svou občanskou povinnost podělit se s vámi o zážitky,  tipy a triky ohledně psaní bakalářské práce. Vše v tomto článku se týká studia na VŠE, takže pokud studujete jinde, mohou se detaily lišit. Doufám, že vás to neunudí k smrti :)

Bordó desky se stříbrným písmem

Na prvním stupni základky jsem se bála chodit do vyšších pater školy, protože tam byli deváťáci – velký děti, v mých očích prakticky dospělí, ze kterých jsme my, usmrkanci, měli respekt. Když jsem nastoupila do primy osmiletého gymnázia, pociťovala jsem něco podobného ke studentům vyššího gymplu – většinou kluci s dlouhýma vlasama, vousama, holky namalovaný a vypadající dospěle. V prváku na vejšce jsem byla v roli “kuřete” zas.. nejistě jsem se pohybovala po areálu, zmateně hledala učebny a měla respekt z profesorů a prvních zkoušek. Když jsem v našem informačním systému našla někoho, kdo měl před jménem “Bc.” říkala jsem si: “Tyjo.. ten už to má skoro za sebou. Napsal bakalářku, udělal státnice a plní si sen.” Bakalářka byla pořád tak daleko – něco, co mě čeká za mnoho a mnoho let, až budu “velká”.

Krok 1: Najít téma práce (říjen)

Mnoho a mnoho let uběhlo ani nevím jak a najednou tu byl zimní semestr 2011. Stále víc a víc konverzací mezi spolužáky v té době  se stáčelo k bakalářce. Navzájem jsme se vystresovali tak, že někteří z nás se začali pomalu poohlížet po tématu – u mně to tedy bylo cca 8 měsíců před plánovaným odevzdáním bakalářské práce. Proč tak brzo? Protože pokud máte zálusk na dobrého vedoucího/dobré téma, platí to samé, jako když chcete ty hezké šaty na maturák – čím dříve si to zarezervuješ, tím měnší je šance, že ti to někdo před nosem vyfoukne.

Co se týká tématu – já osobně jsem po třech letech bakaláře měla tak trochu pocit, že v podstatě nic neumím pořádně a najednou mám o něčem psát bakalářku. Pokud to tak máte taky, nepropadejte panice – ono se to poddá :)) Samozřejmě je lepší, když si zvolíte něco,  co vás zaujalo už během studia.. ale víte co je podle mě nejdůležitější? Abyste k tomu neměli odpor – ideálně, aby vás to aspoň trochu bavilo – přecijenom s tím tématem pak budete trávit docela dlouhou a intenzivní dobu. Mě moje téma bavilo poměrně dost, ale i tak přišla fáze, kdy jsem směrem k němu klela na každém kroku, dokonce i pár slz ukáplo :D, takže si neumím představit tu hrůzu, když vás něco štve permanentně už od začátku. Jestli už teď máte vybráno téma, o kterém toho moc nevíte, nezoufejte!! V průběhu studování literatury se do něj budete pokládat stále hlouběji a zvládnete to!

Pokud by vás zajímal můj né úplně košér postup volby tématu a vedoucího, tak byl následující: Tabulku s tématy a vedoucími (omezeno pro katedru, na které jsem chtěla dělat státnice) jsem si dala do Excelu a mazala všechny řádky obsahující témata, která ve mě vyloženě vzbuzovala odpor. Zbyla tak potom témata, která víceméně přicházela v úvahu. Pak přišel pohled do sloupečku s vedoucími – opět odstranit všechny řádky, kde se nacházel vedoucí, se kterým jsem nechtěla mít nic společného :) Voilá – seznam přijatelných témat s přijatelnými vedoucími – pak už se řídíme srdcem :)

Jestli máte tu možnost – volte takového vedoucího, se kterým už máte nějakou osobní zkušenost, popřípadě máte reference od spolužáků. Opravdu se od té volby odvíjí spousta dalších věcí a zjistit, že si vzájemně nesedíte až v průběhu psaní práce, by bylo fakt k vzteku.

Okénko “dle skutečné události”: Zas se ale neorientujte jen podle toho, že jste potenciálního vedoucího jednou měli na nějakou hodinu a byl “děsně v pohodě” – takový člověk na vás pak může kašlat, vše vám odkývat a u obhajoby, popř. posudku oponenta, byste pak mohli být (nemile) překvapeni.

Krok 2: První představy o práci, konzultace s vedoucím (říjen)

Až si vyberete téma, neprodleně naklusejte k vedoucímu na konzultaci. Čím dřív to uděláte, tím dříve zjistíte, jestli se vaše představy o práci shodují nebo rozcházejí a tím dřív se dle toho můžete zařídit (hledat dál). U nás můžete dokonce až na této konzultaci zjistit, že téma už je plné. Dohodnete se tu na dalším postupu (rámcový harmonogram) a vedoucí vás v systému přiřadí k tématu. Vezměte si s sebou papír a tužku a vše důležité si poznamenejte :)

Krok 3: Podrobnější konzultace s vedoucím (listopad)

Cca o tři týdny později jsme byly s mojí vedoucí domluveny, že přijdu na další konzultaci, na kterou donesu hlavní body (stačily tři) osnovy mé práce a minimálně tři zdroje, ze kterých budu čerpat. Tady snad jen – uveďte seriózní zdroje, na wikipedii ani nemyslete!! :) Opět jsme si domluvily další postup – tentokrát takový, že do začátku února si můžu dělat co chci a pak se vrhneme do práce.

Krok 4: Přežít zbytek zimního semestru (listopad-začátek února)

Mně se skoro podařilo (až na dva zbývající  minipředměty) odstudovat bakaláře právě v tomto semestru, takže  jsem měla docela kotel (39 kreditů + tělocvik :D) a na bakalářku se už skoro nedostalo. Snažila jsem se ale aspoň, když jsme měli v rámci nějakého předmětu volnou volbu tématu eseje/semestrálky, psát o něčem příbuzném tématu bakalářky. To mi pak při psaní BP hrozně pomohlo a dokonce jsem díky tomu v bakalářce citovala sama sebe (resp. svou semestrální práci) :) Pokud jste si taky naložili do předposledního semestru kotel, mějte pořád na paměti svůj cíl a připomínejte si, jak super to bude, až tohle peklo přežijete a poslední semestr vám zůstane jen na psaní a státnice :) – KEEP CALM AND CARRY ON!!

Krok 5: Po prázdninách zvednout zadek a zpět do práce! Vyzvednout knihy a pořídit si kočku. (půlka února)

Počítejte s tím, že pokud nějaké knihy objednáváte na internetu, asi nějakou dobu potrvá, než dorazí. To samé, pokud knihy rezervujete ve školní knihovně – nějaká prodleva tam je taky. Mě čekala cesta na Dejvickou do NTK, kde jsem naštěstí našla poměrně hodně zdrojů, ze kterých se dalo čerpat. Nejdůležitější knihu jsem ale objednávala z amazonu a trvalo asi tři týdny než přišla. Prostě tuhle fázi nepodcenit a na to jedno odpoledne si k tomu v předstihnu sednout a zařídit co jde.

Kočka je nutným předpokladem úspěšně napsané bakalářky, to doufám zdůrazňovat nemusím :D

Krok 6: Psát psát a psát. (březen-začátek května)

Samozřejmě jsem se nemohla po pekelném zkouškovém a nějakém tom oddychu dokopat k činům, takže jsem se psaním začala až 1.3.  (odevzdávat se mělo 9. května) – na psaní jsem tak měla cca dva měsíce čistého času (školních povinností jsem měla fakt minimum).

Okénko “dle skutečné události”: Největší chyba, kterou v celém procesu můžete udělat, je zadat, ještě před začátkem psaní, do vyhledávače otázku ,,Jak zvládnout bakalářskou práci” :D Instantní deprese se dostaví okamžitě! Po zadání této magické formule do googlu jsem se dostala na stránky zpovednice.cz, kde nějaký nebožák propadal depresím, že nestíhá a ostatní ho tam pranýřovali, že to už fakt stihnout nemůže a ať počítá s tím, že za jeden den průměrně vyplodí maximálně tak půl stránky textu. Naprázdno jsem polkla a dva dny se z toho vzpamatovávala!

Tak co napsat k samotnému psaní ..

1. Udržujte 5S – praktiku lean managementu, kterou při psaní BP můžeme aplikovat tak, že na stole bude opravdu jen to, co nezbytně potřebujete ke psaní. Všechny foťáky, ovladače na TV a prázdné hrnky musí pryč. Následně tomu dejte řád a rozházené propisky dejte na jedno místo (nejlépe do nějaké nádoby), učebnice se kterými momentálně pracujete do komínku poblíž, ty které bezprostředně nepotřebujete dál atd. Průběžně tohle udržujte.

   
   Zjednodušená verze :)

2. Zařiďte si složku v počítači, kam budete všechno ukládat – udržujte nějakou její rozumnou strukturu (např. podsložky pro archivaci verzí, podsložku pro potenciálně využitelné internetové zdroje, podsložku pro obrázky atd.). Dejte složce nějakou ikonu, která ji pro vás zlidští :D

3. Vždy průběžně ukládejte na více míst. Mně se pro to osvědčil hlavně Dropbox.
4. Plánujte, ale mějte na paměti, že plány skoro nikdy nevychází. Proto plánujte agresivně (přemýšlejte při plánování o ideálním stavu – vše se stíhá a fáze plynule navazují), avšak úplně nakonec dejte velkou časovou rezervu, která vám umožní plán lehce upravovat. Nejdůležitější termíny (např. finální odevzdání, průběžné odevzdání, datum obhajoby) si každopádně někam poznamenejte a nejlépe i viditelně někam umístěte.

   Okénko “dle skutečné události”: První půlka práce měla být odeslána vedoucí ke kontrole v 0:00..já jsem s krvavým okem odesílala ve 23:54 – už nikdy víc :D Ve druhé části práce jsem se rozhodla polepšit!

   
   Můj plán – neustále na viditelném místě. Obsahuje název kapitoly, datum jejího naplánovaného dokončení a počet stránek, který by ideálně měla obsahovat. Vše psáno tužkou, aby se s tím dalo snadno hýbat.

   
   Nejdůležitější termíny putovaly do Moleskine a na nástěnku.

5. Vytiskněte si požadavky na bakalářskou práci, které poskytuje vaše škola a fakt si jejich splnění poctivě odškrtejte
6. Jakmile na internetu uvidíte článek, který byste v budoucnu viděli jako použitelný, nejen si ho uložte do počítače, ale okamžitě ho vytiskněte, napiště na něj výraznou barvou k jaké oblasti vaší BP se vztahuje a popřípadě zvýrazněte klíčové pasáže. Pro tisknutí z webu se mi neuvěřitelně osvědčil nástroj printwhatyoulike.com, kde si přesně určíte, co ze stránky chcete tisknout a co ne.
7. Dbejte na to, aby se text vaší práce odvíjel v nějaké logické posloupnosti. Na to jsou úplně super mindmapy, které vám s pomocí brainstormingu pomůžou vytvořit ,,pavouka”, který dá vaší práci potřebný řád. Pro mindmapy se mi osvědčil nástroj bubbl.us

   
   Ukázka z nástroje bubbl.us – pozvolna jsem si tam tvořila strukturu své BP.

8. Zjistěte, ve které části dne jste nejproduktivnější. Já třeba měla předsevzetí, že budu vstávat v devět a odpoledne končit. Mohla jsem se třeba postavit na hlavu, ale přineslo mi to akorát to, že jsem v devět seděla naštvaná u počítače a několik hodin se proklínala, snažila se neusnout a většinou nenapsala ani odstavec. Bohužel se mi prostě všechno lépe dělá večer a v noci a nebyl už prostor pro přeučování takto zažraného rituálu, takže jsem to vzdala, podřídila se a vstávala kolem jedenácté. Za to jsem ale nebyla nevyspalá a udělala dvakrát tolik :)
9. Když se zaseknete a zaboha s nějakou částí práce nemůžete pohnout, osvědčilo se mi ji začervenit a jít dál. Neztrácet čas – když něco nejde, holt to dneska nejde a možná zítra to půjde! Nejsme roboti! Ovšem pokud máte 90 % práce červené, asi je někde chyba :D
10. Nenechte se znepokojit tím, když někdo moc okatě odpočívá, zatímco vy absolutně nestíháte! Nenechte se znepokojit ani spolužáky, kteří mají údajně hotových tisíce normostran a neustále konzultují. Můžou kecat, můžou mít příšernou kvalitu textu – věřte sami sobě a na ostatní kašlete.

11. Pokud vám to ze začátku vůbec nejde, věřte, že je to normální – postupně se rozjedete. Abyste mi věřili, přikládám následující graf toho, jak mi v průběhu těch dvou měsíců naskakovaly normostrany:

    Můžete vidět, že za první měsíc jsem napsala ubohých 18 stran. S přibývajícím stresem začaly normostrany ale exponenciálně naskakovat :D V dalších 14 dnech jsem tedy napsala to, co mi v začátcích trvalo měsíc. V posledních 12 dnech jsem napsala dokonce ještě víc normostran než za první měsíc.

12. Nebuďte zlí na lidi kolem sebe, i když jste na vrcholu stresu!
13. Odstraňte z lišty záložek ve vašem prohlížeči vaše úhlavní nepřátele – Facebook, plurk a bloglovin.
14. Doporučila bych nějaký nástroj na organizaci záložek, ať nedopadnete jako totálně neorganizovaná já :D

15. Hlídejte si do kdy máte půjčené knížky z knihovny a nezapomeňte je včas prodloužit!
16. Tiskla jsem v diplomka24.cz a bylo to docela drahé, avšak pohodlné (napíšou vám smsku, kdy máte práci připravenou k vyzvednutí, je to blízko školy) :D ALE – okamžitě po vyzvednutí si ještě u pultu zkontrolujte, že je práce kompletní!!

    Okénko “dle skutečné události”: Práci jsem vyzvedla a ještě si v parku sedla a rozhodla se ji, těsně před podepsáním a odevzdáním, prolistovat. Čekal mě šok.. má práce měla mít 77 stran, ovšem oni mi vytiskli a svázali pouhých cca 40 a práce končila uprostřed věty kdesi v půlce. Chápete tu hrůzu?! Běžela jsem okamžitě zpátky (fakt štěstí, že je to hned u školy) a sice bez remcání to dovytiskli a převázali, ale já mám fakt zážitek na celý život – kdyby se oponentovi dostala do rukou jen polovina práce, bez závěru atd., asi by to bylo ještě velmi vtipné.

    
    Legendární chvíle podepisování čestného prohlášení :) (samozřejmě jsem si zapomněla propisku :D)

A co materiálního vám může pomoct?

1. Hektolitry domácí citronády – brčko v puse a jedem!
2. Zeď nářků – motivační slogany jsou mocnější než si možná myslíte :D
3. Parťák pro psaní – za prvé – zůstanete socializovaní, odreagujete se ale taky na vás někdo jakoby dohlíží a vám bude třeba blbé sebou jen tak plácnout na postel a místo psaní spát, jak máte ve zvyku, když jste sami :D Ve dvou se to prostě lépe táhne :)
4. Čím víc skvělých lidí vás podporuje, tím líp – mé druhé já mi jednou dokonce přineslo vlastnoručně uvařený oběd a zůstala se mnou i v dobách, kdy jsem byla na pěst :D o rodině ani mluvit nemusím – bez nich bych to absolutně nedokázala.


Takhle se mnou oslavovala, když mi přišly oba posudky za jedna :))

Závěr

Co říct závěrem – žádný univerzální návod jak zvládnout bakalářku prostě není – záleží na mnoha věcech – tématu, poměru teorie a praktické části, škole. Všechny možné rady jsou fajn, ale největším učitelem je stres – ten z vás zaručeně vždy vydoluje ty nejneuvěřitelnější výkony :)

Okénko “Dle skutečné události”: dá se to napsat za dva roky, dva měsíce (čau Lucko), za míň jak dva týdny (čau jyrko) i za jeden den a noc (ahoj Adélko :DD). Dá se to napsat dokonce i když si sháníte téma v únoru a na začátku vám vedoucí půlku stran škrtne. Dá se to napsat i když se vám v laboratoři dlouho nechtějí rozsvítit kvasinky (čau Hani:D)

Teď samozřejmě nemůžu uvěřit, že mě to za necelé dva roky čeká zas ..ale to už samozřejmě začnu s neuvěřitelným předstihem :)))))

PS: Je to strašně dlouhý, já vím. Jak řekl jeden moudrý inženýr – je to taková bakalářka o psaní bakalářky :D ale rozdělovat na více dílů se mi to nechtělo – sama mám radši, když k tématu najdu vše na jednom místě. Všem, kteří to přečetli moc děkuji za trpělivost a uděluji plus :))

Tak jó – dneska budeme kreslit na hrnky. Omáčka je jako vždy stejná – něco jsem někde viděla, chtěla to taky, ale trochu jinak a levněji (700 Kčs za dva hrnky? Nikoliv.) Nejdřív vám ukážu výsledek – abyste se mohli včas svobodně rozhodnout, jestli vůbec chcete číst postup, nebo s hororovým jekotem vyděšeně tento blog opustíte:

Předem se omlouvám – je to trošku kostrbaté (kdo mé DIY projekty sleduje déle, ví, že jsem tak trochu matlal :D), nedělal to stroj, ale netrpělivá mladá žena :D Ti z vás, kteří neutekli a čtou dál, se se mnou mohou jít podívat, co se tak jako potřebuje, když chcete něco podobného vytvořit:

• hrneček – můj je z IKEA, za 29 Kčs
• lihovka
• barva na porcelán – použila jsem Pébeo anthracite black, 120 Kčs
• tiskárna (pokud chcete šablonu)
• trouba (na zapečení barvy, aby byla odolná proti vodě)

Nejdřív je tedy potřeba vybrat font a velikost textu. Já jsem nějak náhodně na internetu narazila na stránky Jessicy, která zdarma ke stažení nabízí přesně to, co jsem si představovala. Nakonec to dopadlo tak, že jsem kombinovala dva fonty a to Jellyka Delicious Cake a Nathaniel.

Je potřeba pak v počítači tak nějak odhadnout velikost písma a vytisknout. Pak se s tím, jako vždy, nebudeme mazat a šlehneme to izolepou rovnou na hrnek :) Poté využijeme, většinou nenáviděné, vlastnosti lihovek – propíjet se papírem skrz na skrz. Hezky obtáhneme text na předloze tak, aby se lihovka propila na hrnek (některé čáry jsem obtahovala třeba 3x).

Opatrně šablonu přilepenou izolepu odlepíme a vznikla nám tak docela fajn předloha (v tomhle se asi můj hrnkový tutoriál liší od ostatních, které jsem dohledala – většinou totiž motiv přenášejí na hrnek pomocí grafitového papíru, který nemám a shánět jsem ho odmítla :D) Pokud byste také chtěli použít barvu na porcelán v podobě fixu jako já, už si jí předem asi někam vertikálně postavte, ať barva nateče do hrotu. Je také potřeba s fixou hodně zatřepat – já jsem asi jediný člověk na světě, který neumí setřepat rtuťový teploměr, takže.. a teď to bude trapný :D .. musím teploměr dát do (čisté) ponožky a zatočit s tím nad hlavou :DDD, takže to samé jsem udělala i s fixou a musím podotknout, že mise byla více než úspěšná :D

Pak už nezbývá než naznačené linky obtáhnout barvou na porcelán. Je s tím hrozná otrava, barva chvílemi teče, chvílemi ne. Než to dostanete do ruky a pochopíte, že je lepší obtahovat spíš kratší úseky, než se to snažit udělat na jeden zátah, možná to chvíli potrvá :) možná to taky bude stát daň v podobě pár roztřesených čar, ale to k tomu asi patří – aspoň máte doma originál :) Já se chystám některé čáry ještě jednou obtáhnout, ale hrnky teď musí 24 hodin schnout. Pak je ještě potřeba je dát na 35 minut do trouby rozehřáté na 150 stupňů.Výsledek už jste viděli, ale opakování je matkou moudrosti :D

A zezadu – drobné nápovědy :) :

Na závěr ještě jedno upozornění – existuje hodně tutoriálů, kdy lidi kreslí třeba na talíře – na etsy.com ale existuje diskuze (nemůžu jí samozřejmě teď najít :D), kdy někdo dokonce získal prohlášení od výrobce barev v tutoriálech užívaných, že by se jimi neměly barvit části, které přicházejí do styku s pusou, takže na to pozor :)