03, Dec2002
12/2002 , 0
Důvod k smutku byl, je a není. Proč to musím složitě vyzvídat..proč? Byl jedním z mnoha, to vím, ale nikdy bych neřekla že jeho ztráta mě tak zasáhne. Není důvod k výčitkám, samé co by – kdyby? Nechci se utápět v žalu – za to mi nestojí.. nebo snad ano? Přála bych si s jistotou vědět že nestojí.
Je mi ze všeho špatně.. tak prázdno … nejvíc bych potřebovala být s někým.. právě teď… aby mě někdo vzal za ruku a hladil po vlasech… možná mě i utěšoval. Ale nikdo takový tady není, jsem sama v pokoji, jsem sama v životě. Jsem sama, tak smutná, upřímně smutná.
Ale nepláču, i když bych ráda. Je to zvláštní, ale chvílemi přeběhne vzpomínka a já se usměju. Kdo vymyslel vzpomínky? Určitě zvláštní člověk, ale proč nechal lidi vzpomínat i na to co je bolí?
» Comments
