29, Dec2008

Jmenuje se Naďa , 17

Dobrý večer. Dneska jsem omylem zabrousila na street-soul.net, prvotní šok se dostavil celkem brzo, při pohledu na datum 18. 11. 2008 (uplynula již převelice dlouhá doba od posledního postu), druhý šok na sebe také nenechal dlouho čekat – ten layout už je tu snad dva roky. Třetí šok byl asi nejmarkantnější – zjistila jsem, že se jedná o trapné stránky hodné možná tak smazání z odkazů všech odkazujících, ale co mě dostalo – tyhle stránky patří mně.

Jaké jsem si z toho vzala ponaučení? Na layout nemám čas. Na psaní nemám čas. Nemám materiál k publikaci. Nemám nic z Lushe a koupu se ve sprchovém gelu Radox, který voní po stařeckém pyžmu, protože je mi líto investovat do něčeho co zmizí v odpadu. Nikam nechodim, nemůžu publikovat neexistující fotky z pařeb, protože se jenom učim. Nechci zhubnout, protože jsem bohužel denodenně konfrontována s takovými případy, že mi nezbývá než razit heslo mít se ráda za každých okolností (i když se cukroví začíná projevovat snad na všech mých partíich). A takhle bych asi mohla pokrčovat ještě pár odstavců.

Ale pokud jde o Vánoce, letos jsem měla z dárků velkou radost. Možná taky z toho důvodu, že jsem vlastně nic nechtěla a tak jsem ze všeho byla překvapená a potěšená. V první řadě jsem dostala telefon, a to ne z rozmaru, ale protože ten předešlý už pozvolna umíral. Pak externí hdd, což mi hodně ulehčilo zálohu stolního počítače a tak jsem ho mohla konečně vylifrovat ven z pokoje. A musim říct, že to tu docela prokouklo, když zmizela všechna ta kabeláž a nestraší tu ten case. Kupodivu neputoval směr věčná loviště, ale k někomu, kdo ho využije. Osobně teda nezávidim žádnému potencionálnímu uživateli tohoto ďáblova stroje.

Sluchátka Koss byla sladkou třešničkou na dortu.. potěšily mě hlavně protože to zkresleně přeneseně usneseně beru tak, že si táta všiml, že hudbu poslouchám prakticky kudy chodím a podporuje mě v tomto mém koníčku (neboli hobby či zálibě), čili, že tento dárek má hluboký filozoficko otco-dcerovský podtext. S peckama se to nedá srovnat, hudba dostala novej rozměr.

Pak se mi krásně nakupila kosmetika Lancome, máma mi nadělila So magic! protože jsem jí poprvé měla asi když mi bylo 15/16 a myslim že od tý doby jí žádná vůně netrumfla; dále jsem byla obdarována stíny, makeupem a rtěnkou stejné značky a vůní od Jeana Paula Gaultiera, takže nevycházím z euforie.

Xmas

A taky konečně mám boty na snowboard, s inteligentním mechanizmem (který jsem donutila laxního prodavače několikrát za sebou předvést), takže mé extrémně malé ruce už nebudou zápolit s tkaničkami. Od Jakuba jsem si v podstatě vydupala tekuté stíny Clarins (údajně opthalmologicky testované, doufám že oko které mě svědí nepřetržitě celý den je pouze náhoda), a pak mi daroval knihu od Jáchyma Topola, což jsem uvítala, ponevadž Kloktat dehet už budu mít brzo dočtenou; krásně barevný tričko a sadu lesků Clinique. Musim říct že ho obdivuju, protože pro zástupce mužského pohlaví musí být nákup kosmetiky asi opravdu vzrůšo, že.

Nejoriginálnější dárek byl určitě od notebooku, protože mi odešel zdroj. Vůbec nechápu. Zrovna mně, která všechno co se nb týká opečovávám s láskou a něhou. Když jsem si ale představila povánoční reklamaci v Datartu, polil mě pot a hrůza. S rodiči jsme rezignovali a koupili univerzální zdroj s tím, že reklamace se vyřeší až bude energie a opadnou běsy.

A jinak už asi nemám co říct, jenom snad že už nikdy nechci zpátky do školy. Zdaj se mi maturitní sny kde figurují určití lidé z profesorského sboru.. ve snech zažívám hrůzu nejvyššího kalibru a když se pak probudim, tak je na tom nejhorší to, že tomu věřim.

A představa ideálního odpoledne:

To neni řízek, ale vánočka.

Tags:

 

» Comments (17)