22, Nov2009

Poison , 18

Nó tak jak už jsem kdesi na ,,jedinečné společenské síti” psala, mám po 20 letech kozačky na podpatku. A nemůžu vám popsat onu velice vtipnou historku, která se mi s nimi přihodila, poněvadž mi tu běží streamovaná tvnova a na ní Pták Loskuták, kde už asi sedmý důchodce něco zaníceně popisuje a samozřejmě tím strhává mojí pozornost, protože téměř vždycky disponuje nějakou vadou řeči a já jak píšu a u toho to poslouchám, tak po chvíli si řikám ,,jéžišmarjá, to snad neni možný takovej hlas/přízvuk/tón/doplňte si libovolně sami…to se prostě musim podívat jak ten člověk vypadá” ..no a už to jede a já se přepnu do onoho inkriminovaného okna, a samozřejmě zapomenu všechny hodnotné a filozoficky hluboké infromace které jsem vám chtěla sdělit. No.

Nicméně zvuk nyní ztlumen, takže: jistě víte, že když si koupíte nové boty, je dobré je ze začátku, jak se tak familiárně mezi náma chlapama v hospodě říká, ,,rozchodit”. To znamená, že v nich v toto testovací období podnikáte tak nějak omezenější tůry. Takto šlechetně jsem to měla v úmyslu udělat i já. Pečlivě jsem si vybrala den a trajektorii mého pohybu pro tento den určenou tak, aby vše po boku dvou podpatků proběhlo hladce. Ráno mě jako vždy vyvedlo z iluzí a samozřejmě jsem nestíhala a vyšla z domu pozdě s vidinou toho, že musím stihnout autobus. Po zavření branky jsem se octla na silnici, udělala 6,3 kroků a bylo mi jasný, že je to v hajzlu. Bylo to jak v blbém filmu – chcete jít, víte že na to máte (yes!), ale něco vás brzdí a nemůžete. Na anarchisticko-hippie variantu, tudíž sundat si boty a jít bosa, jak to bejvá ve filmech, už byl na můj vkus moc podzim, moc vidláckého bahna, hnoje a vypouštěných jímek přes silnici. Vydala jsem ze sebe ale maximum a zrychlila, jak to jen šlo. Vše najdnou zas vypadalo optimističtěji – od zastávky mě dělilo už jen cca sto metrů. V tu chvíli se ale stalo něco, co se stát nemělo – ze vrat pár metrů přede mnou totiž najednou  kosmickou rychlostí vyběhla jakási dívka ve svetru a sprintovala si to rovnou k zastávce. V tu chvíli jsem zazmatkovala, v hlavě se mi objevil otazník a mozek začal přemýšlet nad reakcí. No co si myslíte, že se asi tak stalo. Samozřejmě jsem totální individualita, která věří zásadně sama sobě a nereaguje podle ostatních   …..takže jsem se nepochopitelně rozběhla taky, samozřejmě úžasně groteskním stylem, kdy se při každém klap klap vzbudila další část vesnice. Doběhla jsem na zastávku. Všichni čuměj, obličeje typu ,,jakože proč běží jako”. Neměla jsem pití. Čekala jsem tam dalších šest minut. Bylo to trapný. Nechápu proč jsem běžela. Nechápu proč ona běžela. Ona nechápe proč jsem se za ní rozběhla. Nikdo nic nechápe a akorát se odstartovala šílená bolest nohou, která přetrvává i dnes, tedy čtvrtý den od incidentu. Gratulujte mi.

Tento skvělý den byl celkově skvělý a jak správně hádáte, měl samozřejmě ještě skvělejší pokračování. První hodinu jsem konečně měla dostat body za test z matiky. Jsem z toho nervózní už pěkně dlouho, takže konečně mělo přijít vysvobození. Dorazila jsem na hodinu, která už byla očividně započatá, protože vyučující šílenou rychlostí četla jména a k nim body. Ztěží jsem pochytila, že písmeno Há už dávno bylo oddrmoleno, takže můj výsledek je pro mě passé a mě se v duši rozlil klid :D Neslyšela jsem ani negativní výsledek, ani pozitivní – neslyšela jsem totiž žádný a to mě asi nejvíc uklidnilo. Takže jsem se jí na něj ani nešla zeptat a celej den mi bylo fajn :D Teď už mi moc fajn neni, protože mi dochází, že vlastně nevim kolik mám bodů a žiju v podivném nevědění. Někdy bych si fakt přála sama sobě rozumět.

Zpět k minulému postu a zpět i k tomu zaheslovanému, který tu nějakou dobu strašil. Moc všem děkuju za podporu.. byl to jeden z nejhorších víkendů, co jsem zažila. Plyne z toho pár závěrů .. vím že Vendu už zpátky nedostanu a snažím se na něj nemyslet. Vím taky ale, že až to jen bude trošku možné, pořídím si nové králičí mimino. Ať už to stojí cokoliv, klidně i definitivní osamostatnění … . Protože to v sobě nedokážu potlačit a nevím, proč bych se kvůli tomu měla takhle zbytečně trápit.. protože oni ho nechtěj? Bude prostě můj..  A děkuju Kubovi, že mě vytrhl z tý šílený ubrečený deprese, vůbec nevím kde bych bez toho člověka byla :) Už tolikrát mě utěšil a vrátil smysl a smích do života, že to snad ani nejde spočítat. Do budoucna s tebou hodně počítám, abys věděl :D

S Amy v lese, během nejkrásnějšího víkendu*

Moje pancakes!

A takhle krásný fotky z letní dovolený máme! Už je jich skoro plný album :)

A takhle jsem aktivní na přednáškách z programování :D

Tags:

 

» Comments (18)

  • Page 1 of 2
  • 1
  • 2
  • >