29, Jan2010

Kdybych měl dceru chtěl bych, aby byla jako ty , 22

Je 29. ledna a já budu psát o Vánocích. Tematicky se to skvěle hodí, já vim, mám jenom víc jak měsíc zpoždění, ale koho to ještě  překvapuje! Pokud to u nějakých zkoušek šlo, dělala jsem je v předtermínech a tak jsem si přes Vánoce stanovila, že do 1. ledna na učení nehrábnu, což se ukázalo jako strategický krok a podařilo se mi svátky krásně proflákat. Už snad druhým rokem jsem nebyla schopná odpovědět na otázku ,,Co by sis přála k Vánocům?”. Vždycky se zamyslím a na nic nepřijdu.. kdyby mi bylo osm, věděla bych přesně, že chci barbíní dům a hotovo. Ale poslední dobou se víc dívám kolem sebe a víc než kdy jindy si přeju aby byla moje rodina zdravá a šťastná.  Mám to štěstí, že kolem sebe mám ty nejúžasnější lidi, co můžu mít. Milující rodiče, kteří mě vždycky podpořili ve všem, co jsem zrovna chtěla dělat, i když s tím nemuseli pokaždé souhlasit. Mámu a tátu, kteří jsou spolu přes dvacet let a ustáli všechno, co život přinesl, aniž by se rozvedli. Ty dva, co před dvanácti lety odešli z Prahy a postavili dům, do kterého se tak ráda vracím, protože vím, že mě tu čeká rodinná pohoda.. jednou bych pro svoje děti chtěla dokázat to samé co oni pro mě.

Infantilní papírInfantilní papír z Marks&Spencer se nakonec ukázal být docela OK :)

Takže o tom byly moje letošní svátky.. o tradičním shánění a zdobení stromku s tátou, o dělání cukroví s mámou.. prostě o tom, že jsme všichni pohromadě. Těšila jsem se jak bude máma reagovat až rozbalí Playstation 3 od táty :)), taky jestli tátovi bude tričko ode mě.. zatímco táta se asi těšil, jak budu reagovat na malou krabičku, která zabalená vypadala jako parfém ze Sephory, ze které jsem vyndala krásný bílý iphone 3GS. Byla jsem v tu chvíli nepopsatelně šťastná, což ale vzápetí vystřídal pocit provinilosti, že si nic takového ani ve snu nezasloužím. Tři dny jsem nevěřícně pozorovala svůj iphone na stole a snažila si vyjmenovat aspoň pár svých vlastností, úspěchů, činů.., za které bych si něco takového mohla eventuelně zasloužit a o to víc mě sužoval pocit prázdnoty, když mě žádná nenapadla. A není to jen iphone, je to i jeho barva, o které jsem se někdy hodně dávno v nějaké úplně jiné souvislosti  letmo před tátou zmínila.. a on si to celou dobu pamatoval a prostě mi ho pořídil.. i přesto, že byl tak špatně k sehnání. To jsou ty detaily, kterých si tolik cením.

my iphone

Krasavec :)

Když jsme u Apple, mám pro vás ještě story z jejich jabkového obchodu na Andělu, kam jsem se před Vánocemi vydala pořídit tatínkovi reprosoustavu pro jeho iphone. Krámek byl plný lidí, především tedy puberťáků, kteří tam ošahávali MacBooky, ale podařilo se mi probojovat k vitríně, kde jsem ale nenašla to co jsem hledala, tak mě napadlo, že se zeptám muže co korzoval po krámě a vypadal, že bude asi prodavač. Inu mile jsem se ho zeptala, jestli mají reprosoustavu. Už jeho první reakce, kdy hodil opravdu otrávený výraz, mě měla varovat.. ,,Máme, no.” .. a začal si dělat zas něco svýho. Pokud si ale myslel, že se mě zbavil, tak to se teda mýlil .. ,,A moh byste mi teda nějaký ukázat?!”.. načež odpověď ,,No jenomže to bych to ale musel všechno vyndavat z tý vitrýny….” se mi zdála jak z blbýho snu..ale tato věta bohužel měla ještě děsivější pokračování: ,,..Víte co, já vám poradim – běžte domů a tam se na internetu podívejte na naší nabídku.” WTF? To si jako ze mě dělá prdel?  Byla jsem opravdu ochotná, nechat tam klidně přes 2000 Kčs, ale v tuhle chvíli jsem měla tak akorát chuť ho kopnout kamsi a při odchodu pod ním škubnout s kobercem aby si o display macBooku PRO zlomil vaz. Bohužel bylo 23.12. a já jsem si nemohla dovolit kupovat to někde jinde někdy jindy.. takže jsem ho aspoň opravdu donutila vyndat to z tý výlohy .. načež mi teda neochotně ukázal dvě (vsadim se, že jich tam měl určitě i víc).. jednu jsem drapla a koupila..a mrzí mě, že jsem si nenapsala jeho jméno a neudělala mu posléze trošku stížnostní kotlíček. Kdybych si tam šla koupit třeba debilní ,,ponožku na iphone” za kilo, tak chápu, že ho asi obtěžuju, ale takhle?!

Kromě iphone jsem dostala ještě plno skvělých dárků, naštěstí i ponožky, protože nedostat ponožky, to je jako kdyby Vánoce nebyly :) Máma mě moc potěšila kosmetikou, hlavně setem na oči Clarins a výrobky od Vichy, které moje pleť prostě zbožňuje. A novou Versace voňavkou, kterou už mám druhou za sebou a ještě mě neomrzela (a neomrzí, je totiž neomrzitelná:)), narozdíl od Lancome So Magic, kterou už mám jen v bytě a používám ji pouze sem tam. Od muže jsem dostala králičí ouška na helmu :D a překrásný páteřák abych na snowboardu mohla bezstarostně padat:) Měla jsem z něj šílenou radost, protože je za prvé fakt krásnej (bílej Scott *) a za druhé hřeje, což je plus, protože mi v mojí Ride bundě bohužel bývala zima. Když jsme u těch králičích uší, tak Michelle, pajynka a marilyn mají u mě plus za zvířecí robo.ta !!:) Sice vám závidím, že máte takhle krásný mazlíčky, ale zároveň mi to dělá fakt radost se na ně dívat, je to taková trošku útěcha, když sama nemůžu, takže děkuju za to :)

cardsBarb a Pólíček mají zase plus za krásná přání, která mi poslali *

Po Vánocích jsem pak byla 10 dní na horách s tátou, pár rodinnými přáteli a mužem. Myslím, že jsme si to maximálně užili.. miluju dát si klobásu s hořticí s tátou napůl a od Kuby usrkávat colu a pak svištět dolů z kopce s hudbou v uších :) Což mi připomíná další historku, kdy jedu dolu, poslouchám muziku a pak už nemůžu, tak si chvíli kecnu na kraj svahu do sněhu a najednou u mě zastaví takovej pěknej snowboarďák a něco říká.. samozřejmě mu přes hudbu nerozumím, tak chaoticky vypínám přehrávač a najednou poznávám známý hlas.. ten fešák je můj bratranec :D Docela šok vám řeknu :) Moc ráda jsem ho viděla.

Na horách jsem se už lehce připravovala na svou historicky druhou (i když nevím jestli ta první z francouzštiny, kdy jsem řekla asi tři věty a dostala za jedna se vůbec počítá:D) ústní zkoušku z matematických základů informatiky, která byla 19.1. a před kterou mi bylo neskutečně blbě ze stresu a to až tak že se mi den před ní totálně zablokovala celá páteř :D Ráno před zkouškou tomu moc nepřidalo, když jsem utratila všechny drobné za lístky na metro a ve škole pak zjistila, že skříňka, do které jsem chtěla zamknout svoje hucule, kterými jsem se u nás brodila vesnickým sněhem ráno k autobusu, a ve které jsem chtěla také zamknout čínu, kterou mi s sebou dala máma do bytu v krabičce, ze které se uvolňoval odér tohoto jídla (představte si kdybych to měla vzít s sebou na zkoušku :D)..vyžaduje desetikorunu, aby se dala zamknout a aby mi vydala klíč. Začalo tedy drama odchytávání lidí od šátnářky, přes cizí lidi až k okénku ostrahy a nikdo prostě neměl drobný na stovku ! Ještě ke všemu jsem se šíleně bála té zkoušky, takže po půlhodině tohoto ponižování už se mi fakt hrnuly do očí slzy.. nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem u ostrahy nechala stovku, oni mi dali 10 Kč a pak jsem si pro tu stovku zase přišla a vrátila jim jejich money :D Prostě telenovela! Zkouška pak za jedna.. už mě to celý sralo, tak jsem se prostě jako první v úplnym tichu zvedla a šla se nechat vyzkoušet. Pak následující dny byly další dvě písemný zkoušky, obě na Chodově, takže se tam půl dne táhnete abyste si napsali test, který zabere 20 minut :)

Od 22.1. do 26.1. ale teprve trvalo opravdové peklo. V tomto období se ke mně nastěhoval Kuba a každý den jsme měli stejně nechutný scénář – ráno vstát, počítat a v deset večer s počítáním skončit a ráno zase odznova. Zní to hrozně, ale my jsme to opravdu poctivě dodržovali.. celých těchto pět dní jsem neviděla zprávy, na netu jsem trávila za den tak dohromady asi půl hodiny.. prostě šílený, snad i intenzivnější než svaťák. Ale důvod byl jasnej – šlo o matematiku, o které nám na první přenášce na VŠ přednášející řekl: ,,Tak nejvíc lidí neudělá matematiku. Teď se podívejte kolem sebe .. tak každej druhej z vás to neudělá.” A něco na tom bude..:) Hlavně předešlé zkoušky nám nedaly šanci začít se připravovat v nějakou rozumnou dobu, takže jsem měli fakt jen pět dní.. ale ve dvou se to prostě lépe táhne.. psychicky mě drželo, že vedle u stolu sedělo to moje Kaňkovic dítě :) Když mě přepadala úzkost, že se to prostě nedá stihnout, tak mě vzal do náruče a během deseti minut mě utěšil .. prostě ta nejlepší opora, jakou si můžete představit. Hlavně jak jsem byla ve stresu, tak jsem na něj kolikát byla hrozně nepříjemná, což mě strašně mrzí :( Chci říct, že Kubovi patří to největší poděkování, protože bez něj bych tu matiku neměla*

No a myslim, že už to stejně nikdo nečte, tak snad aspoň někdo sescrolluje na ty fotky :D Převážná většina jich je ze včerekšího úklidu mého pokoje :)

Moje sbírka :)) Givenchi, Gaultier, Azzaro, Versace na druhou, Hugo Boss, Viktor&Rolf, Escada :)

Nejkrásnjší náramek od mámy po mámě, mám s ním plno plánů.. chtěla bych ho jednou předat svojí dceři.. je to jedna z mých  nejoblíbenějších věcí.. je jednoduchý a přitom zajímavý, hodí se ke všemu.. prostě přesně pro mě:)

A protože víte jak miluji snowboarding, tak tohle asi nikoho nepřekvapí. :) Podobnou věc jsem sháněla roky a teprve letos se mi to podařilo.. je to dárek od tatínka, o to ho nosím radši :) Původně byl snowboard na takovém emo černém provázku, tak jsem si ho dala na řetízek

Miss Board a její boardy :) Nalezeno po dlouhé době při uklízení a musela jsem se sama sobě smát :))

A kartónová kreatůrka, kterou jsem sama vyrobila :D ..a od té doby leží v krabici, protože mě nenapadá, kam ji umístit :)

A ještě vám ukážu index za první semestr..  po matice za jedna jsem ho pořád otevírala a přesvědčovala se, že je to opravdu pravda :D

Tags:

 

» Comments (22)