12, Sep2007
Zákaz zastavení , 0
Není tomu tak dávno, co jsme na ICQ vedly s Lou seanci na téma našich nehtů. Jak na to nemáme čas a když máme tak to dopadne katastrofálně a nebo se to do druhýho dne sloupe. Asi nejsem normální nebo nevim, prostě mě tohle nebaví a nikdy bavit nebude. Sedět půl hodiny nad lakováním nehtů inhalovat aceton a třesoucí se rukou nanášet barvu levou rukou. Mít krásně dlouhý nehty, když se s tim pak nedá ani psát, jak se vám při držení propisky zarejvá dráp do kůže. S každym otevíráním zipu na bundě a tašce trnout že uslyším křup a ucítím nechutnej pocit jak se kousek nehtu oddělí od zbytku. Tím vším co jsme teď napsala, chci dát najevo svůj obdiv vám všem co to zvládáte:)
Nicméně o víkendu nastal den, kdy jsem tomu chtěla dát ještě poslední šanci. Vyhrabala jsem svůj fialovej lak, všechno připravila a jedem. Ale nebyla bych to já, aby se nevyskytl problém že. Takže při pokusu otevřít lak jsem si strhla asi veškerou kůži na rukách a zablokovala páteř. Prostě ne. Prostě zaschnul a neotevře se. Po půl hodině snahy dokonce i za kaskadérské pomoci nůžek a tudíž několika krásných bodných zranění moje ruce už opravdu odmítaly spolupráci a tak jsem se potupně vypravila za pěstouny. I pěstounka si strhla kůži a tak tuto inkriminovanou lahvičku předala pěstounovi, který vytáhl jídelní nůž a začal zběsile mlátit do uzávěru, až jeho práce přinesla opravdu ovoce…
…v podobě toho, že se uzávěr i s kouskem skleničky katapultoval přes celou místnost a tak se po všech kuchy?ských potřebách a čerstvě umytém nádobí rozprsklo milion fialových kapiček. A tak se moje iluze o hezkých nehtech už nadobro rozplynuly. A pokud bych měla snad někdy choutky, koupím si nějakou miss sporty za 60kc a do této předchozí značky už odmítám investovat. Ponaučení: značka se ne vždy rovná kvalitě.
Dále informace o naší nové německé studentce. Nejen že navštěvuje normálně naše hodiny matematiky kterým nemůže rozumět..ale ještě navíc látku chápe! Bože proč. Proč nemůžu být taky inteligentní. Krom absence inteligence momentálně mám, jak už asi víte, nemoc, která se sice dá označit jako rýma, ale zřejmě se jedná o nejzákeřnější její podobu, protože nejsem schopná normálního života. Tato rýma způsobuje to, že se samovolně rozpláču asi 3x za půl hodiny a od kapesníku se nesmím vzdálit na víc jak 15,8 cm. Já nevim jestli je normální aby mi takhle dráždila oči, každopádně mi ale brání ve všech aktivitách a tak mi nezbývá než být upoutána na lůžku a proklínat svojí nekonečnou retardnost že jsem se kdy rozhodla jít v pondělí do školy a pokusit se to přechodit.
Tak doufám že už jste se dostatečně pokochali cizím neštěstím a přeju ať se aspo? vy máte fajn.:)
» Comments
(Komentáře jsou pro tento post uzavřeny.)
