10, Nov2007

Jen já, ty a hlávka zelí , 0

Neumřela jsem, nezbláznila jsem se ani nemám olbřímí depresi. Nestalo se žádný větší neštěstí, neutrpěla jsem šok, s nikým nemám spory. Já jenom prostě nemám čas. A to je někdy snad to nejhorší, co vám dokáže zkomplikovat všechno na co si jen můžete vzpomenout. Mrzí mě, že momentálně musím dávat přednost důležitým věcem, jako je škola a autoškola a nezbývá mi ani chvilka na věci, které mě baví. Stavit se za váma na icq a pokecat, sednout si a dodělat portfolio. Fláknout sebou na postel a poslouchat hudbu. Jen tak celej den prolenošit. Na všechno se vykašlat.

Když jsme u tý autoškoly, zbývá mi už jen pět jízd, což se zdá jako celkem optimistickej fakt, jenomže bohužel mám instruktora, který na smluvený čas dorazí jen když se mu zachce (a neobtěžuje se mi to ani sdělit) .. tudíž už si začínám myslet, že to v životě nedodělám a budu kvůli němu zbytečně vstávat každej den v 5:30, abych pak půl hodiny stála v šeru na opuštěný silnici v neskutečný kose.

Když jsem jela svou asi čtvrtou jízdu, přišla chvíle, kdy bylo na čase objet chodce, tudíž překážku. Jak jistě víte, jsem povinna dávat světelné znamení o změně směru.. jenomže s blinkry jsme si v té době ještě příliš nesedli a tak se zběsile rozblikalo všechno co se rozblikat mohlo a při mé snaze tento výjev podobný vánočnímu stromku ukončit, se to rozblikalo ještě víc až to instruktor nevydržel a pronesl větu ,,Lucie, vždyť ty lidi akorát děsíte!” ..a v této chvíli se po mém těle rozlil příjemný škodolibý pocit spokojenosti.

Včera mě měla čekat první jízda směr Praha, celý školní den jsem byla neskutečně vynervovaná, a řeknu vám, že odcházet z vyhřáté kavárny, od stolu plného vašich přátel a od právě objednaného mátového čaje, s vidinou že vás čekají tři hodiny peskování a ploužení se čtyřicítkou .. to bolí. Nicméně, instruktor opět nezklamal a jízdu zrušil, což už mě vážně nepřekvapilo a veškerý stres se proměnil v příšernou zlost a nenávist, takže plánuji výhružný telefonát na nedělní odpoledne, se stručnou vizí, že jestli mě někam nenarve na jízdy a nestihnu to do toho slíbenýho pátku, půjdu to dělat znova, jinam.

Tak.

Takže děkuju za trpělivost, a až tenhle horor jménem autoškola skončí, můžete se těšit na znovuvzkřísení této zamrzlé osobní stránky, která byla prodloužená o další rok. Mějte se..

Tags:

 

» Comments

(Komentáře jsou pro tento post uzavřeny.)