30, Jan2014
Na Erasmus do Paříže! , 14
Úvodem musím napsat, že se konečně potvrdila jedna z mých experimentálních tezí, že “Být šprtem se vyplatí.” Kromě šílené dřiny, kterou vás ty roky budou stát, zatímco vaši spolužáci kalí, střídají partnery a místo Fuzzy logiky řeší jestli si koupit tuhle sukni s flitry, nebo ještě horší sukni s flitry a posměšných poznámek typu “neměla bys to tak hrotit”, se totiž ve finále opravdu můžete dostat na celkem zajímavou cestu plnou duhy a fialových drahokamů, které konečně můžete začít sbírat jako drak Spyro.
Studovat na VŠE má spoustu pozitiv. Samozřejmě také i pár negativ, která jsem na vlastní kůži pocítila zejména při výběrovém řízení na Erasmus. Tady totiž na vlastní oči vidíte natřískanou aulu zájemců o vyjetí na semestr do zahraničí. Vidíte neuvěřitelnou konkurenci. Doma pak v “brožuře možností studia v zahraničí” hledáte Paříž a s hrůzou zjišťujete, že do Paříže má možnost se dostat pouze jeden jediný student z celé školy. Docela výzva a sázka všeho na jednoho koně :D
Vyplňování přihlášky nakonec probíhalo v šíleném časovém presu ve zkouškovém, cca ve 23:00, v poslední možný den jejího odeslání. Následoval test všeobecného ekonomického a kulturního přehledu – přírustky HDP ve všech možných zemích EU za uplynulý rok, zadlužení USA, kde je walled city?, kolik dostala ČR z fondů EU? premiérka Austrálie?.. atd. atd. .. opravdu něco pro studenta informatiky :D Dále se přičítaly body za průměr (= průměr za celé dosavadní studium), body za certifikáty/školní jazykové zkoušky, body za ztvárnění role buddyho pro zahraniční studenty (můj den s Američanem by asi stál za samostatný blog :D) a body za odstudované předměty v cizím jazyce. V tu chvíli mi do maxima chybělo cca 15 bodů (hlavně díky testu), takže Paříž jsem bohužel brala za uzavřenou kapitolu.
U ústního pohovoru v angličtině jsem měla štěstí na komisi, která byla velmi přátelská a nepokládala zákeřné otázky typu “nejvyšší hora Burgundska” :D, takže jsem dostala téměř plný počet. Pak už se děla vůle boží, která zapříčinila, že se mi nějakým zázrakem podařilo vyhrát to jedno jediné místo v Paříži.
První emoce – obrovská radost. Sekundární emoce – šílený šok. Terciální emoce – deziluze – po příjezdu do Paříže jsme s ostatními exchange studenty měli diskutovat o tom, jaké byly podmínky našeho vyslání do jiné země. Kanaďanka s vytřeštěnýma očima vyslechla stádia výběrového řízení na VŠE a jejich výběrové řízení shrnula slovy: “My jsme se tak nějak jenom přihlásili, že sem chceme a teď jsme tady, nó..” (pozn. redakce: z jejich unevrzity vyjelo do této pařížské školy celkem 9 studentů).
Dneska jsem tu přesně 14 dní!
S Ludvou! :D
