12, Feb2014
Just take it day by day , 10
Nedávno jsme se s francouzskou paní, u které bydlím, vydaly do jistého skladu, vyzvednout nový stůl. Pro tyto účely jsme se zastavily v externích garážích pro auto (naše Kuřecí ulička je tak úzká, že auto tam jednoduše vjet nemůže :D) a vyrazily – překvapilo mě, že jsme si několikrát prostě jen tak z ničeho nic zastavily uprostřed silnice, aby se paní podívala na mapu a přitom nás ani jednou nikdo neprotroubil, ani vulgárně nezgestikuloval, jakoby tomu bylo v ČR, kdybychom si třeba dovolily jen zpomalit :D Také musím zmínit, že jsme zastavily i na “třípruhovém” kruhovém objezdu, aby paní pustila volant a ukazovala mi, kde v 19. století bývala pokladna pro placení vstupu do města.
Nicméně sklad jsme našly, otevřely kufr, že to tedy naložíme, a okamžitě zjistly, že kufr je (stejně jako celý dům) plný knih – následovalo klasické “Oh la la..la la la la” (slovy jednouOhŠestkrátLa) a zběsilé přerovnávání. V tom na mě začal zběsile gestikulovat muž ze skladu skrze prosklené dveře. Říkám směrem k paní: “Ten muž zřejmě potřebuje, abychom tam okamžitě šly a podepsaly převzetí.” (no ruku na srdce, po 14 dnech moje francouzština kupodivu stále ještě nebyla na business úrovni, takže realita byla spíše následující: “Muž chtít já nevědět my asi muset jít tam pes kočka jídlo.”)
Muž to po tom, co jsme s paní na sebe tři minuty koukaly a snažily se dopátrat co se jí to snažím sdělit, psychicky nevydržel a došel si za námi sám, načež si s paní vyměnili pár vět, odhaduji to na něco typu “Co to tady máte s sebou za retarda?” – “To je moje nová opička z česka.” Pak muž směrem ke mně pronesl anglicky “Ááá, promiňte!” Na což jsem samozřejmě nevěděla jak zareagovat, takže ze mě vypadlo něco jako “ghyhyhy” a perverzní dílo bylo dokonáno.
Ve finále jsme stůl stejně nechaly v autě, protože dohromady obě měříme asi 120 cm a vážíme 13 kg, takže čekáme na jejího syna, který by nám s tím měl radostně pomoci (ten jejich rozhovor po telefonu jsem slyšela a nadšení z něj úplně sálalo :D). Doufám, že to bude stejně úspěšné a seriózní setkání, jako když jsem poznala syna číslo 1 a místo “Těší mě” francouzsky řekla “Na zdraví”. Like a boss!
S holkama v jednom útulném místě na Monmartre a muzeum moderního umění – věřím, že oceníte zejména fotku mě a porno obrazu v pozadí!
Ano, v Paříži se mi velmi ale velmi líbí! :D
