16, Jul2009
Z posledních pocitů , 8
Takže ANO, jsem zpět z rekreace. ANO, už dva dny. ANO, skrývám se před světem a nenapsala jsem hned po příjezdu, jak jsem si to plánovala. Nicméně, jako už pro všechny ty dny, kdy jsem nenapsala ani čárku, mám i pro tyto dva dny skvělé, skoro až exkluzivní výmluvy. Vlastně to ale známe skoro všichni – po těžkém období by měla nastat regenerace (dovolená). Jenomže zde existuje zrada v tom, že po této regeneraci je potřeba regenerace po regeneraci. To ve volném překladu znamená, že člověk nějak potřebuje opět nahodit normální režim stereotypu.
Takže jak bylo v Kácově? Skvěle, jako každý rok :) Hodně nám pršelo, ale myslím, že to už nikoho nemohlo překvapit. Je to takhle úplně vždycky. Stejně se ale skulinka na nějakej ten badminton, výlet, procházky i bazén vždycky našla.
Hned z kraje jsme podnikli výlet na hrad Šternberk. Ze začátku byl průběh hodně zajímavej – pán na parkovišti už asi víc nepříjemnej být nemohl :)) O kousek dál postával další pán, který na nás hleděl. Jelikož jsme naivní a slušní, samozřejmě nás napadlo ho pozdravit. Po pozdravu na nás muž sice stále hleděl, ale pozdravit se neobtěžoval. (úžasná příležitost jak se cítit opravdu blbě :)) Tato přehlídka milosti a vřelosti pokračovala bohužel i v pokladně hradu. Jelikož jsme všichni tři studenti, přišlo nám tak nějak přirozené žádat studentské vstupné. Žena ovládající prodej vstupenek náš pocit nesdílela a nerudně si vyžádala studentské průkazy. Nejvtipnější ve výsledku ale bylo to, že ani po předložení průkazu nebyla ochotná nám slevu poskytnout. Šlo možná o nějakou blbou stovku, ale jde přece o princip. Musela jsem se v tu chvíli hodně ovládat. Možná, že kdybychom vypadali na sedmdesát a vydávali se za studenty, její podezřívání bych chápala, ale když se na nás člověk podívá, můžeme snad být něco jiného než studenti? Vypadám na sedmdesát? Vypadám, jako že neumim do pěti počítat? Vypadám jako že si doma vyrábím ISIC karty na běžícím pásu?
To má člověk za to, že chce sám od sebe vidět zavšivenej hrad. Za to, že chce obohatit své znalosti. Ovšem, když jdete do trapnýho kina na ještě trapnější americkou komedii, slevu vám poskytnou i kdybyste jim ukázali třeba poukázku do McDonaldu. Prohlídka pak byla docela fajn. Já jsem se teda spíš těšila na hladomornu - mám zvláštní zálibu v podobných místech (mučírny, popravovací bloky a tak). Šternberk nezklamal a i za hladomornu (díra v zemi) si účtoval 10 kč/osoba. Nicméně výhled z rozhledny nad hladomornou za to stál.
Ke konci pobytu jsme dělali doprovodné vozidlo při cyklistické Tour de Korn :)) Projížděli jsme tak malinkatými vesničkami daleko od měst a hektického života. Nemohla jsem se ubránit pocitům jak krásné je mít neustále přiležitost být v přírodě. Sama na vesnici bydlím, ale většinou se omezuji akorát na klení, jak mizerná jsou tu dopravní spojení. Zárove? si ale nedokážu představit, že bych měla žít ve městě a jediné co bych měla k dispozici, by byl prťavý balkón s výhledem na silnici.
Událo se toho hodně. Na co nezapomenu? Na úžasné kuřecí nudličky po indicku, na kouzla všeho druhu, na to jak jsme se v autě prali s navigací (muž z navigace nás ze Suché poslal sice do Kácova, ale do úplně jiného Kácova než jsme chtěli), na neustálé prozpěvování si Mana Mana, na maličkatou Můrenku, na třeš?ovou procházku*, na fajn večery u ohně a na nemocnici, kde jsme viděli dva opravdu smutné lidské osudy :(.
Takhle bych to uzavřela. Kdo chtěl, viděl fotky na FB :)
PS: Od pondělí začne přerod, chystám změnu vzhledu. Pokud se zadaří, budete při tom. Pokud ne, uzavřu se ve své sluji a pokusím se upadnout v zapomnění.
