26, May2012

Můžeme se prosím smazat? , 13

Okolnosti posledních dnů ve mně vyvolávají rozporuplné pocity a to poslední na co mám pomyšlení jsou vzpomínky a tvorba scrapbooku.. to je ale dramatický zvrat, co? :D

Protože Lou chtěla delší blog a protože už tu dlouho nebylo popisováno mé vlastní zděšení nad mou vlastní demencí, mám pro vás dneska ještě historku z mého snowboardového života. Protože mám nový, odporně sladěný fialový outfit na prkno, bylo jasné, že původní černostříbrné brýle prostě naprosto zkazí celkový dojem a všichni fashionblogeři by o mně začali psát znechucené články, což by v konečném důsledku naprosto zahltilo bloglovin, celá marketingová bublina všech možných giveawayí by pukla a byla by tu další ekonomická krize.

Musela jsem si tedy pořídit nové. Nečekaně fialové, se zrcadlovým efektem. Když jsem se s nimi vítezoslavně vydrápala na kopec, bylo mi sice trošku divné, že prakticky nic nevidím, ale vysvětlovala a obhajovala jsem si to nepříliš vysokou cenou brýlí a právě i tím zrcadlovým efektem. Nicméně jakmile přišla sebemenší mlha, já jsem mohla díky brýlím jít rovnou do hotelu. Celý týden jsem si brutální neviditelnou jehlou tetovala do všech částí svého těla motto ,,Pro krásu se musí trpět”. Až o měsíc později jsem v jiném lyžařském středisku na lanovce došla k překvapivému závěru – zatímco jsem Jakubovi rozhořčeně popisovala a demonstrovala nekvalitu brýlí, uzřela jsem podivný růžek na jejich skle – i zatáhla jsem za lehce namodralý růžek a hle – z růžku se vyklubala kompletní ochranná fólie na vnitřní straně brýlí :D Přísahám, že to, že tam byla fakt vůbec nebylo poznat a já jsem tím pádem týden jezdila s fólií.. myslím, že titul debil roku mi jen tak někdo neodpáře :D

Nějaký ten článek zpátky jsem psala o našem novém členovi rodiny – britskému kocourovi, který nakonec dostal jméno Oskar. Už stačil neuvěřitelně vyrůst a je hrozně společenský (ze všech možných koutů jsem o britech pořád poslouchala jak jsou namyšlení a nespolečenští, takže tomu nevěřte). Marně na něm hledám nějaká negativa – těmi je snad jedině to, že nesnáší focení (takové to cvakání foťáku, které se nedá vypnout) a že se hrozně nerad nechává nosit. Naše souznění došlo tak daleko, že, ke zděšení mé rodiny, na upozornění ,,Vždyť ti drásá ty šanony!!” odpovídám ,,to nevadí, vždyť je to koťátko” (a kdo mě zná ví, že kdyby se mi kdokoliv pokusil drásat šanony, dostal by K.O. v první vteřině). Taky už je 100% jisté, že Oskar je ajťák..už paní chovatelka mě starostlivě upozorňovala na skutečnost, že Oskar s oblibou krade písmenka z klávesnic. Mně trvalo opravdu dlouho, než jsem mu vysvětlila, že na na klávesnici prostě spát nemůže. Potvrdilo se to i jeho prvním počinem v oblasti chytání myší – samozřejmě překousal myš od počítače a pár vražedných děr mám i v nabíječce na iphone.

Na dolních fotkách můžete vidět progress tříměsíční kotě vs pětiměsíční junior, aneb evoluce trubky v puberťáka

Na závěr se s vámi ještě musím podělit o nový OPI úlovek. Nedávno jsem se zamilovala do Essence nude laků, konkrétně do odstínu 07-café olé. Okamžitě jsem začala toužit po té samé barvě, akorát v kvalitnějším provedení, které ustojí bakalářkové konstantní klování do klávesnice a vyhrál to tenhle Love set od OPI. Součástí balení je lak Tickle My France-y a Sweet Heart. O Sweet Heart jsem kdysi už psala, je to fakt dokonalý lak, ale co mě dostalo bylo to, že ačkoliv bych tedy měla vlastnit dva identické laky, ten novější je o něco tmavší :) každopádně oba jsou super a ta cute taštička našla uplatnění velmi brzy.


Na poslední fotce mám na ukazováčku dvě vrstvy Tickle My France-y


Starý (vlevo) Sweet Heart vs. nový

Jó, ještě vás tímto gifem, kde jsem zachycena ještě nestrhaná bakalářkou a okolnostmi posledních dní, zvu na své gifyo :)

Tags:

 

» Comments (13)