09, Jun2006
Jedeme do lázní , 23
?no, takže původně sem chtěla zůstat u svojí lenosti a kašlat na štrýt soul, ale když už mě na ICQ bombardoval čtvrtej člověk, tak sem si řekla že bych teda něco napsat mohla. Jenomže vlastně nemohla, protože prostě neni o čem. Strašně nerada čtu v nějakym blogu čistě vypocenej zápisek, takže je sama i hrozně nerada píšu. Takže toto byla velmi filozofická úvaha na začátek. ?no. Mimochodem, to na obrázku je Bob Marley, ale to přece musel každej poznat (no neřikej mi že ne).
?no, takže konečně druhej odstavec. Takže odstavec, hm.. . Bude následovat příběh ze života: Takže například včera, dne 9.6.06 sem smontovala svojí novou skří?. Jestli čekáte katastrofu, tak čekáte správně. Nejdřív jsem narvala do děr uplně jiný šrouby žejo, afektovaně je co největší silou utáhla, půl hodiny seděla, koukala na to a byla na sebe pyšná. Pak sem se jen tak z nudy podívala do návodu, a hle, trapný zavalitý panáček v lacláčích svíral ve své buclaté ruce uplně, ale uplně naprosto jiný hřeb. Takže pyšnost se vytratila asi tak během půl sekundy a šlo se páčit nebo co. No, pak to kupodivu šlo hladce, jenomže sem zadní desku celý tý skříně dala tam kde maj bejt dveře, takže nastalo páčení číslo dvě. Pak sem svoje dílo přejela svou pěstěnou rukou v černém triku, a dílo se mi odvděčilo zničením trika a zabodáním do něj přibližně osm milionů mikroskopických pilin. ?no. Takže to byla historka.
Nó a to je tak nějak všechno, odcházim se najíst, protože mám hlad.
