19, Sep2008
Problém mezi klávesnicí a židlí , 11
Asi by se zase hodilo něco napsat. Měl to být čistě Bulharský zápis, ale momentálně, když už se stačil rozjet školní rok a jsou na scéně opět všechny old starosti, mě vzpomínání na pohodu a nic nedělání v Nessebaru bolí. Takže to sepíšu až s odstupem času. Oktáva bude asi brutální ročník, skoro od prvního týdne už neděláme nic jiného, než že zpracováváme maturitní otázky. Na jednu stranu mě to uklidňuje, protože to zatím vypadá, že by se to i mohlo stihnout. Na druhou stranu mě to ale ničí jako osobnost, protože jestli jsem si někdy myslela, že nemám žádnej čas, tak sem se mýlila – teprve teď opravdu vím, jaký to je ho nemít. Takže když se konečně doučím a udělám práci co mám, stačím proběhnout Lucii a Bee, které jsou v těchto týdnech mými nedobrovolnými společnicemi :) a padám únavou do polštářů.
Zároveň se chvílema vypořádávám s nostalgií, kterou ve mně tento rok vyvolává, proběhlo poslední 1. září v podobě, v jaký sem byla zvyklá ho většinu svýho dosavadího života prožívat. Taky poslední měsíce s mým druhým Blonďatým já, kdy se snažím nemyslet na to, jak málo a dost možná vůbec se budeme v budoucnu vídat. Ale jsem jedním z těch lidí, kteří dokáží určité věci úplně vytěsnit z mysli a zase je následně vytáhnout až když je opravdu ten správný čas je řešit. V překladu – snažím se žít dneškem, tím co je teď aktuální, protože jinak bych se pravděpodobně zbláznila.
Mám svůj první notebook a musím se smát, když nabíhá můj starý počítač, a já vidím nápis 1,3 GHz nebo 128 Mb RAM .. ale byli jsme parťáky dlouho a on cítí, že ho někdo nahradil. A tak se mstí a dělá naschvály.. přes noc se rozhodl, že mi znemožní používat scanner a že nebude mít dostatek virtuální paměti, aby se kromě photoshopu mohl spustit ještě prohlížeč. Velký dík patří rodičům, protože najednou všechno dostalo jiný rozměr a já můžu realizovat věci, o kterých se mi dřív mohlo tak akorát zdát.
Ve čtvrtek jsem se taky konečně dočkala oné zubní operace. Cmyk to v minulých komentářích vyjádřil celkem výstižně. Mám ale radost, že už je to za mnou. Jeden opravdu ošklivej moment byly dvě injekce do brady – samotný zákrok pak trval asi 30 minut, dokonce jsme se rádoby zasmáli (,,Nemohla byste spolknout ty sliny?” ,,Nahněte se, ta bradička nefunguje.” ,,To nevadí, že to tak strašně krvácí.” ,,Já si to šmiknu sám, vy jenom držte čelist.”) .. a následně byl další ošklivý moment, když se po lokálním umrtvení brada začala probírat k sobě .. udělalo se mi hrozně špatně a neregulovatelně jsem brečela bolestí. Nesnášim sebelítost, ale nešlo to ovládat ani zastavit. Takže od tý doby mám na obličeji led a zatím docela i vypadám jako člověk. Příští čtvrtek mě čeká už snad finální zubařova návštěva.. doufejme. Aspoň mi to dodává na exotičnosti, když při mluvě za sebou tahám spodní ret.
A teď abych byla kchůl dávám prostor své mozaice, protože ty vaše jsem sledovala, líbily se mi, ale viz výše, nebyl čas jednu stvořit. Do podvědomí se to momentálně dostalo díky Katchence, který děkuju, ale zároveň nemůžu nepoděkovat taky Bee, protože byla první u koho jsem tuhle věcičku ještě před Katchenkou viděla.
Pravidla:
a. Type your answer to each of the questions below into Flickr Search.
b. Using only the first page, pick an image.
c. Copy and paste each of the URLs for the images into fd’s mosaic maker.
The Questions:
1. What is your first name?
2. What is your favorite food?
3. What´s your favourite animal?
4. What is your favorite color?
5. Who is your celebrity crush?
6. Favorite drink?
7. Dream vacation?
8. Favorite dessert?
9. What you want to be when you grow up?
10. What do you love most in life?
11. One Word to describe you.
12. Your flickr name (nebo přezdívku kdekoli jinde..:)
Ještě se s vámi musím podělit se skutečností, že už i já. I já vlastním Moleskine. Z principu se snažím nekupovat si věci, který sou momentálně ,,děsně voblíbený” .. (V životě bych si nezakoupila ipoda a nemám ráda když na mě ze všeho kouká Hello Kitty – od růžového indiánského totemu s jejím emblémem až po raketovou základnu v jejím tvaru. ) .. ale Moleskine se všemu vymyká. Dal mým dnům řád a já ho neustále otevírám a zavírám, hraju si s gumičkou a vím, že mu zůstanu věrná.
