01, Jul2009

Jsou to dvojčata, jenom jeden má delší nohy. , 3

Jelikož se blíží můj odjezd na 14 denní pobyt, přišlo mi tak trochu slušné se rozloučit. Maturitu tedy minulým zápisem považuju za uzavřené téma a pokračuju životem vstříc dalším mezníkům. Už mám středoškolský vzdělání víc jak měsíc a nemůžu si pomoct, ale ten červen, to byla taková zvláštní neohraničená doba ničeho. Jen co jsem se probudila, už byl zase večer a takhle pořád dokola. Teď se snad ale věci dají zas do pohybu a monotónost se naruší. Hlasím že baterky po osmi letech gymplu opět dobity :) Deficity dospány, učebnice předány mladší generaci, prsty spokojeně prokřupány a léto je moje. Takže co mám před sebou? Móře, dvacetiny, zařizování bytu, kino ve třech.. není toho málo :)

A co mám za sebou? No v první řadě koncert Gaia Mesiah s Viktorem :D Ne že by některá z nás třech zúčastněných od Gaia Mesiah někdy něco slyšela, ale prostě jsme šly na koncert, no :))). Jak řekl Pilda, šly jsme tam, ,,protože Simoně se líbí bratranec toho, kterej tam zpívá”. Ještě bych ráda dodala, že nám opravdu je kolem dvaceti a ne dvanáct! Koncertu předcházelo mé celodenní snažení o telepatické spojení s vyššími silami, kdy jsem od rána aktualizovala hlavní stránku facebooku a doufala, že se v horní liště objeví signál nově přijaté zprávy, ve které bude stát ,,tak koncert nám zrušili :(” … leč nic takového se nestalo a v půl deváté už jsem seděla vedle Simony v autobuse. Už z tohoto vehiklu jsme zahlédly podivné lidi nakumulované před ,,Kulturním domem Dobříš”. Když se k nám pak připojila Markéta a dostaly jsme se na vzdálenost cca 30 metrů od těchto lidí, nastala menší panika. Padaly návrhy jako ,,prodat ty lístky někomu” nebo ,,jít místo toho do báru”, ale Simona byla neoblomná. Když pak kolem nás prošli asi tři holohlaví pánové, začala jsem mít podezření, že jsme se omylem octly na takovém tom koncertě, kterému se ,,koncert” jenom řiká a ve skutečnosti je to sjezd dělnické strany. Ale ani tato možná alternativa neuspěla a za chvíli už jsme stály v sále. Rezonující bedny prudkovaly něco, co prostupovalo mým hrudním košem a srdce chvílemi málem vylétávalo ven z těla. Uši mě bolí ještě dneska :D Když jsme shledaly, že v sálě jsme zatím my, skupina ,,Hřebíky” a pár mužů s pulitry, bylo zřejmé, že na zdárné přežití večera se budeme muset napít. Simona se mezi panděry a plnovousy probojovala k baru a donesla dvě zubní vody a Markéta do sebe nestydatě klopila Ledový čaj.

Gaia Mesiah

Další půlhodina byla tak trošku groteskní, protože jsme seděly na lavici u nějakých mužů v džínových vestách (věk tak 60+ ?) a snažily se konverzovat. Samozřejmě mězi sebou, ne s těmi muži. Bohužel ,,hudba” ze sálu byla všude = nikdo nikoho neslyšel a hlasivky dostávaly zabrat. Až po pár minutách Markéta trefně poznamenala, že ,,povídat jsme si mohly i někde v báru” :D. Pak už konečně začalo to, proč jsme tam vlastně šly. Viktorovi nikdo nerozumněl ani slovo, nikdo ho ani nezvládl vyfotit. Asi nejvíc si koncert užil 50letý muž stojící na stole, který si dokonce i svlékl svršek a divoce s ním točil nad svou hlavou.

Po koncertě následoval přesun do báru, kde ale nebylo místo, takže jsme skončily v Apolu, kde jsme to s Markétou rozjely v největšim stylu – objednaly jsme si tam v 11 večer dvě frapé. Prostě kalbička. Kdyby Simona nebyla lakomá, mohli jste k tomu mít i doprovodné fotky. Pak přišla na řadu exkurze do Obořiště, kde jsme s Kubou vysadili Pileckého Pavla a uzřeli jeho dům. Večer plný hvězd!

Takže tolik ke koncertu.

K smrti Michaela Jacksona se moc vyjadřovat nechci. Zaprvé mi vadí veškeré facebookové projevy, kdy si všichni najednou vzpomněli, že teda vlastně jo – děsně ho milujeme. Přitom jsem za posledních osm let od nikoho z těch truchličů neslyšela nic jinýho, než vtípky na jeho plastiky a aféry s dětma. Napsala bych ještě pár rozhořčených vět, ale nemá to smysl. Rozloučím se s vámi i s Michaelem jak jinak než ve stylu, aneb nahlédnutím do mého dětství:

Michael Jackson !

Lucie (Michael) v roce 1993

Tags:

 

» Comments (3)