Warning: session_start(): open(/DISK2/TMP/sessions/sess_7a2ch18ch5rpf9qqsjlt3j1b92, O_RDWR) failed: No such file or directory (2) in /DISK2/WWW/street-soul.net/www/natural/wp-content/plugins/wordpress-automatic-upgrade/wordpress-automatic-upgrade.php on line 92 STREET SOUL SHIT » 2012

04, Feb2012

I’m not the kind of fool who’s gonna sit and sing to you, about stars, girl. , 20

Nevím jak je to možné, ale za tu dobu (asi 3/4 roku) co jsem nepsala, stále přibývali ,,followeři”. Nejdřív jsem si to vykládala jako znamení – ,,Čím míň budeš psát, tím nás bude víc!”, ale pak mi došlo, jak moc příjemné asi je, když začnete sledovat blog, který vás třeba něčím oslovil, a následně zjistíte, že dalšího příspěvku už se nejspíš nedočkáte. Začala jsem si připadat stále více provinile, až jsem dneska konečně otevřela admina a rozhodla se napsat.

Co vám mám povídat – stalo se toho hrozně moc. Tak moc, že nejsem schopná si na nic vzpomenout (velice logické:)). Tak teď teda trošku kecám, protože si minimálně na pár věcí vzpomínám velice přesně, ale ty jsou samozřejmě negativní. Zas budu trošku balancovat mezi tím, co bych vám ráda sdělila a tím, co si můžu dovolit napsat. Vzpomínám si, že minule jsem psala něco o konci zkouškového.. tak abych navázala:

Pak bylo léto

Začal se nám hodně vymykat z rukou náš čtyřletý vztah. Zažila jsem nejstrašnější narozeniny ve svém životě a opravdu vím, že na ně nikdy nezapomenu. Dodnes jsem nenašla odvahu podívat se na fotky z toho dne, nebo se snažit si ho nějak víc připomenout. Psychicky jsem se cítila nejhůř, jak si umíte představit a v těchto chvílích moje tělo vždycky reaguje po svém – nemůžu jíst a tedy hubnu.

Následovalo září

Nad kterým pořád visel brutální betonový závoj nejistoty. Přesto se vydáváme na dovolenou do Turecka, která byla jako útěk do jiného světa. Na chvíli zmizely všechny problémy a já si užívala pohádky kolem sebe. Tohle jsem vážně potřebovala a v průběhu týdne už jde nějaké kilo nahoru :) Turecko by si určitě zasloužilo samostatný článek, s fotkama a tak :) Takže ho asi popíšu zvlášť. Každopádně to byl super týden, plný sluníčka, zábavy a drinků. Ale jakmile jsme nastoupili do zpátečního letadla, tak nevím jak je to možné, ale oblíbený betonový závoj byl okamžitě zpět. Už v průběhu letu zase řešíme co jak dál bude a nebude a není to vůbec příjemné.

Říjen to jistí

..protože NAŠTĚSTÍ začíná škola, 5. semestr aplikované informatiky. Samozřejmě jsem se vůbec netěšila, ale dneska tam to ,,naštěstí” píšu opravdu oprávněně, protože sice začal neuvěřitelný maraton povinností, kdy jsem na sebe absolutně neměla čas, ale zároveň mě to odvedlo od myšlenek, které mě od léta užíraly v hlavě. Začínám se konečně zase koncentrovat a srovnávat si priority. Všechno si nějak samo začalo plynout a sedat. Zapsala jsem si téma bakalářské práce, u moc příjemné paní vedoucí. V průběhu semestru jsem nešťastná z většiny předmětů, protože nechápu jejich přínos a nechápu proč musíme psát tolik týmových prací, esejí, semestrálek a podobně (pro VŠE políbené – ilustrace zde). Postupem času smyslu některých předmětů přicházím na kloub, abych za podivné zase označila ty, které mi původně přišly normální :)). Ale hlavní je, že i přesto, jak jsem byla v jednom kole, to mělo spíš pozitivní důsledek a já vážně musím poděkovat svým školním povinnostem, že jsem přežila příšerné období svého soukromého života ve zdraví :D Poznala jsem spoustu nových lidí, pracovala v zajímavých týmech, opět se utvrdila v tom, že jsem až na VŠ našla většinu přátel, kteří jsou tohoto označení hodni, zkusila si několik výzev, snažila se odvádět co nejlepší práci a odnesla si zase nějaké vědomosti navíc. Byl to krušný semestr, v mnoha věcech mi sice pomohl, ale stále zůstává asi nejhorším za celé tři roky (vlastní náplní předmětů a podmínkami splnění). Stejně ale svoji fakultu i obor zbožňuji :))

Prosinec go fuck yourself

V posledním prosincovém týdnu mě čekaly tři předtermíny – 23.12. jsem měla poslední z nich. Asi si umíte představit jak krásně jsem si tím zrušila Vánoce :D Vánoční atmosféra – nulová, dárky sháněné neuvěřitelným tempem mezi posledními přednáškami semestru, 23.12. odpoledne vyhrazené na pečení cukroví (HAHA – měla bych dostat titul za naivitu roku – samozřejmě jsem po testu přijela domů a v podstatě již mezi dveřmi vypětím usnula ve stoje) atd. atd. Prostě jsem se zavřela v bytě, udělala si hnízdo z peřiny na zemi (nový objev – pokud se učím v posteli, do pěti minut klimbám :D tudíž uplatňuji nacistické praktiky kdy se učím na tvrdé podlaze – fakt to pomáhá:D), celý týden si z tepláků odskakovala jen na zkoušky a prakticky nonstop jedla párky, které jsem zapíjela sto let starým kafem. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem 70% testu natipovala a poprvé v životě se taky stalo, že mi tipování vyšlo. Vánoce byly úžasné, napsala jsem dopis Ježíškovi, kde jsem prosila, aby rodiče přestali kouřit, což se samozřejmě nestalo :D ale dostala jsem spoustu krásných věcí, které jsem vůbec nečekala a zřejmě si je ani nezasloužila (přála jsem si pyžamové kalhoty, knížku a masku na vlasy :D). Můj život se zase stává relativně klidným, nicméně na váze stále, tentokrát díky stresu ze zkoušek, nepřibírám.

Trocha Vánoc..víc dám možná na plurk :)

Fuck you you fuckin leden

Leden začíná slibně, protože jedu na hory, provozovat to, co mě baví skoro nejvíc – snowboarding. Bohužel se opakuje scénář minulých hor a cca třetí den opět onemocním. Pak jedu domů z Moravy vlakem :D Dva přestupy a obavy z nich – naštěstí v dnešní době už je všechno tak skvěle značené a blbuvzdorné, že jsem dorazila v pořádku. Intenzivní kurz z objektově-relačních databází v angličtině. Nejdřív jsme se proklínala, že jsem se tam přihlásila (každý den od 9:15 do 16:00 ve škole, v neuvěřitelné kose:))..ale nakonec to hodnotím jako nejlepší předmět semestru. Následují další a další zkoušky..poslední den mám dokonce dvě za sebou. Nějakým způsobem jsem to všechno zvládla a teď jsem nějak podezřele plná energie a odhodlaná nakopat životu zadek :) Tak doufám, že se již zítra probudím s nějakou skvělou depkou :D

Konečně zasloužené flákání *

Omlouvám se, asi to bude dnes poměrně dlouhé, ale nějak jsem začít musela :) Tak doufám, že vás to moc neodradí a dáte mi další šanci zahltit vás články z mého skromného života a že mi odpustíte, že to tak trvalo:) Ale nejdřív jsem si musela aspoň trošku srovnat život do kupy.

Tags:

 

» Comments (20)