Warning: session_start(): open(/DISK2/TMP/sessions/sess_ukmnnbk8v2htmv6hj1npvci364, O_RDWR) failed: No such file or directory (2) in /DISK2/WWW/street-soul.net/www/natural/wp-content/plugins/wordpress-automatic-upgrade/wordpress-automatic-upgrade.php on line 92 STREET SOUL SHIT » 2012

24, Aug2012

Sum 41 v Lucerně 2012 , 20

Vím, že tenhle článek asi většinu z vás obsahově neuspokojí, ale SUM 41 už ke mně patří asi jako zlatý zub k Rytmusovi nebo reklamy k fashionblogům, takže na streetu prostě z archivních důvodů chybět nemůže.

Jak to vlastně celé začalo – All she’s got

K SUM41 jsem se dostala někdy v roce 2001 (ano, jsem stará), díky jednomu z nejdůležitějších lidí v mém životě – floutkovi z Brna, který mě na ně upozornil a se kterým jsme si svěřovali, které songy z alba All Killer No Filler máme nejradši. Od té doby jsou se mnou na každém kroku, ať už šlo o walkman (jsem hrdým vlastníkem originální KAZETY All Killer No Filler – ano, jsem stará :D), CD přehrávač, všemožné mp3 přehrávače až o aktuální iphone.


Kazeta z roku 2001. První autorčina kazeta, pokud nepočítáme Hurvínka a Barbie songy.


01 Archivní fotografie ze střední školy, dochována z roku 2006 – nápis v lavici značí příslušnost k dané sektě. Autorkou nápisu však překvapivě není pisatelka příspěvku.

02 Dochovaný nápis ze sešitu hudební výchovy, rok původu – snad 2005

Předchozí odstavec není takzvanou vatou, aby se neřeklo, ale úvodem ke konstatování, že tohle se u mě ještě žádné kapele nepovedlo – prakticky všechno se mi oposlouchá maximálně po měsíci a pak to nemilosrdně letí pryč (a většinou tomu předchází pár momentů, kdy se mi tato oposlouchaná hudba začne náhodně přehrávat a mně se v tu chvíli vaří krev v těle vzteky a vehementně přeskakuji na další skladbu). Zkrátka u mě konkurenci nemají (podobně neoposlouchatelní jsou pro mě poslední dva roky The Libertines, ale pořád je to SUM 41, pak dlouho nic a pak možná někde The Libertines :)) ).

Jak jsem byla trapná

Jak roky běžely, i hudba SUM41 se začala trochu proměňovat a, pro mě trochu nešťastně, se začala v jednom momentně (album Underclass Hero) podobat  nějakému emo proudu.. Já se řadím spíš k “Oldschool fans“, jak nás, co pamatujeme album All Killer No Filler, na koncertě nazýval frontman Deryck, takže já mám SUM 41 nejradši právě v All Killer No Filler stádiu, kdy si v klipech dělali sami ze sebe srandu a v jejich hudbě byla energie a veselost. Proto, když se v roce 2010 stalo to, na co čekám od roku 2001 – SUM 41 ohlásili svůj první koncert  v ČR, jsem lístky sice koupila v prvních minutách kdy přišly do prodeje, ale hrozně jsem se bála, že koncert mi důrazem na písně z aktuálního (pro mě ne příliš oblíbeného) alba zkazí celý dojem, dětství i budoucnost :D Proto se taky stalo to, co nikdo nechápe, když tu historku vyprávím – v den koncertu jsem s lístkem dojela do Prahy, ale na koncert nešla. Nebylo to jen posunem skupiny, ale i obavami, jak na mě budou působit (všemožná biografická videa mě spíš odrazovala, bála jsem se, že Deryck bude neuvěřitelný spratek co rozbíjí všechny věci co mu přijdou pod ruku :D).


Lístek, který zůstane navždy bez odtržení.

Jak jsem se rozhodla tentokrát trapná nebýt

V roce 2012 byl ohlášen další koncert a já si řekla, že tentokrát teda už nebudu trapná. Do karet hrál i fakt, že mezi tím vydali album Screaming Bloody Murder, na kterém opět trochu přitvrdili – album,  které já osobně mohu opět označit za milovatelné a milované :D. Lístek byl doma opět okamžitě po vypuštění do prodeje. Jeden lístek.. poprvé půjdu na koncert sama a dávám si to jako výzvu, milník, pro svůj single život. V den koncertu samozřejmě nálada na bodu mrazu.. sama na koncert? Co to zase bylo za debilní nápad? Nicméně vypouštím všechny myšlenky na opakování scénky z roku 2010, i myšlenku na prodej lístků před Lucernou a vydávám se na cestu.


Lístek života.

Měla jsem to naplánováno tak, že budu na místě hodinu předem a ještě se zajdu někam najíst. Plánem bylo také to, že do Lucerny se dostanu tak (naposled jsem tam byla před sto lety), že se u metra pověsím na nějakou emo mládež mířící na onen koncert (měla jsem obavy, zda takovou mládež vůbec uvidím), která mě tam, aniž by o tom věděla, dovede. Když jsem dorazila před Lucernu, musela jsem se sama sobě smát. Fronta jako blázen, plná ničeho než emo mládeže. Sklapla jsem pusu, zadupala hladový žaludek k chodidlům a poslušně se zařadila. Vůbec nechápu jak to čekání uběhlo, ale uběhlo, fakt že jo. Já, která jsem obvykle vzteklá když musím čekat na autobus i blbých pět minut. Když nás začali pouštět a fronta se poprvé významněji hýbla, spolučekající výskali a mě zavalil pocit vzrušení v břiše :) Čekala jsem za jedním sympatickým párem a držela jsem se jich i uvnitř, kde mě nevědomky dovedli až k pódiu..tam jsem nasadila své nacistické tempo a jako ježek Sonic si to namířila do levé části k pódiu, kde jsem ukořistila místo ve druhé řadě. Předemnou stály tři slečny, které mezi sebou měly až nezdravé rozestupy, kdy se do jednoho rozestupu další člověk samozřejmě nevešel..ale já jsem nemohla přestat myslet na to, že kdyby se postavily slečny blíž k sobě a jejich dva rozestupy se spojily v jeden, někdo malý a drobný..jako třeba namátkou já.. :DD .. by se tam krásně vešel.


Stála jsem někde u Outletu, hodinu předem! zdroj fotky: t-music.cz

Jak jsem zhřešila

Takže ano, zachovala jsem se jako největší lidská zrůda.. když jedna ze slečen na chvíli odešla (?? vůbec nechápu kam a proč šla a hlavně jak se jí pak podařilo vrátit), využila jsem situace, odsunula její svetr omotaný kolem zábrany kousek dál a nacpala se tam :D Když se vrátila, samozřejmě jsme se krásně vešly všechny, ale aspoň jsem teda dávala bacha abych nezabírala víc místa než musím. Normálně takhle vyčůraný lidi, jako jsem v té chvíli byla já odsuzuju a proklínám, ale musíte pochopit, že tohle byl prostě MŮJ koncert a odpustit mi:D

Jak jsme chtěli trsátka

Předkapela Templetonpek začala docela příjemně a byli sympatičtí a přátelští.. bohužel jsem je viděla poprvé, jejich hudbu neznám (nemohla jsem si nic zasvěceně prozpěvovat:D a přikyvování do rytmu, že to rádoby znám a znalecky hodnotím kladně, mě brzo přestalo bavit :D) a tak moje nadšení po třech písních vystřídalo postávání a lelkování očima po sále. Po nich už po pódiu začala pobíhat crew Sum 41 a jeden její člen házel sem tam do natěšeného publika (jak na ty koncerty nechodím, tak prostě asi fakt volím dost podivná slova jako píseň nebo publikum :DD už chybí jen umělci, hudební program a melódie) trsátka. Vůbec jsem se do té mely o ně nesnažila zapojovat, protože fanoušci byli fakt pološílení a člověk by si koledoval o ušlapání.

S trsátkovou hrou pokračoval i Deryck při koncertě: ,,Wanna guitar thing?”. Chtěli jsme je všichni. I přesto, že je to jen kus plastu. Pár jich kolem mě prolétlo a chlapec vedle mě ukořistil dokonce dvě.. fakt kámoš :D Skřípala jsem zuby, ale radši jsem se křečovitě držela zábrany, aby mě někdo nevyšoupl, protože trsátková vlna agrese způsobila v davu celkem tlaky :D Druhý den mě z tohoto křečovitého držení šíleně bolela ruka..jako bych tam měla modřinu 6×6 cm :D

Jak jsem byla nadšená

No a první dojmy? Deryck nás přivítal svým typickým úsměvem s ďolíčky ve tvářích a byl samozřejmě nejroztomilejší :D Blíž ke mně stál ale Cone, který je na stupnici roztomilosti dost vyrovnaný s Deryckem a já přehodnotila svůj život z ,,Jednou si mě vezme Deryck.” na ,,Jednou si mě vezme Deryck a když ne on, tak může Cone.” (ve většině aspektů svého života se chovám vážněji než musím, takže slabé místo, kdy vykazuji symptomy puberťáka prostě existovat musí :D) Šok pro mě byl, když Stevo na konci koncertu opustil bicí – stála jsem spíš na straně a tak jsem ho celý koncert neviděla a vlastně mi ani nedošlo že tam na ty bicí někdo hraje :DD


Bezkonkureční úsměv! zdroj fotky: poslouchej.net

Taky mi přišlo poměrně vtipné, že Deryck asi na každém koncertu říká fakt na chlup stejné věty.. Když si totiž poslechnete album Go Chuck Yourself (= live album, obsahující i koncertní prupovídky :D), fakt se to shodovalo. No taky nevím, co bych si s tou mládeží povídala :D Před písní “Sick Of Everyone” Deryck povídá: “I’m sick of you, you, you, you ..” a přitom různě ukazoval do lidí a démonicky se usmíval! Taky jsme všichni na povel dělali Sum 41 salute, skládající se ze vztyčených 4 prstů na jedné ruce a prostředníčku na ruce druhé :D Prostě výborná didakticky výchovná aktivita pro neplnoleté! A ZDE je k ke konci (2:10) videa k vidění Deryckův zběsilý taneček :D

Taky jsme skoro všichni měli žízeň a sem tam někdo z členů hodil do davu petku s vodou. Deryck to pojal po svém, vzal dvě petlahve a obě najednou je vylil na hlavu slečny v první řadě :D Věděla jsem, že Deryck bude spratek! :D Tím, že jsem ale nebyla obětí, jsem dokonala svou roli lidské bestie pro tento večer a dokonce jsem se tomu zasmála :D

Celkově prostě nadšení, radost, euforie.. v houšti elektronických shitů dnešní doby vám na pódium vyleze parta sympatických mužů a odehrajou super koncert, písničky přesně tak jak je znáte z cd.. žádnej playback a zklamání.. jeden z nejlepších zážitků vůbec! ATMOSFÉRA VIZ ZDE!!

Co bylo po koncertě

Po přídavku se s námi skupina rozloučila a opět se na scéně objevila crew, která mimo sklízení aparatury rozhazovala poslední trsátka.. fanoušci se postupně rozprchli, jen pár posledních chodilo po sále, hledajíc trsátka na zemi. Nakonec nás na place zůstalo asi 15, všichni opření o zábrany před pódiem a pohledy upřenými na trsátkově nejštědřejšího člena crew, který už ale vše rozdal a pak dokonce zmizel úplně. A ďábel uvnitř mě si říkal ,,Určitě si šel pro další trsátka.” i přesto, že jsem tomu sama moc nevěřila..ale nebylo kam spěchat, autobus mi dávno ujel a tak jsem postávala dál. Najednou se muž vrátil a nám posledním, co jsme vydrželi, dal trsátka přímo do rukou. Z toho plyne – kdo si počlá, ten se dočká! A já se v hlavě poplácávala po zádech, že jsem se nevrhala pro trsátka v největší vřavě koncertu :D nadšeně (slabé slovo) jsem ho hodila do tašky a celou cestu domů jsem na něm měla ruku, abych měla jistotu, že ho neztratím :D Pak jsem pokračovala k merchi, kde jsem si koupila tričko, které jsem od zakoupení prakticky nesundala :)


Bestie dosáhla svého!

Po koncerte jsem až do rána byla lehce nahluchlá a neuvěřitelně ochraptělá! Tím že mi autobus na vesnici ujel, čekala mě cesta do pražského bytu. Jelikož poslední peníze padly na tričko (brala jsem si s sebou fakt minimum věcí a peněz), doufala jsem, že v bytě bude aspoň čínská polívka, protože jsem celý den vážně prakticky nic nejedla. Našetěstí tam byla a kupodivu ani nebyla prošlá (až v říjnu:DD). Takže jsem ji zhltla a našla dokonce i jednu tyčinku corny, kterou jsem si rozdělila na dvě půlky:D (jedna z těchto půlek suplovala roli vyvážené a zdravé snídaně). Pak jsem jako prasátko a největší oldschool fan usnula v ukořistěném (samozřejmě nevypraném :D) tričku a veděla, že tenhle večer se zapíše do historie!

Závěr

Kdyby mi někdo řekl, že půjdu sama na koncert, bez opory a bodyguarda a ještě ukořistím místo v první řadě a dostanu trsátko, asi bych se nahlas smála hodně dlouho!

Promiňte za trilion odstavců, které vás s největší pravděpodobností ani nezajímají :D Kdo dočetl až sem, je nejlepší a vážně oldschool streetsoulshit fan a ráda pochlubení se s tímto výkonem uslyším v komentářích!

Díky, váš Jirka Pomeje.

Tags:

 

» Comments (20)