STREET SOUL SHIT

01, Feb2014

Vezměte si všechny mé peníze a dejte mi postel , 12

V předchozím blogu jsem vás trochu stručně a trochu z ničeho nic (roční ticho a zničeho nic mám devět sester, třináct manželů a podstupuji hormonální léčbu) postavila před fakt, že jsem prostě emigrovala. Samozřejmě vlastní emigraci předcházela fáze pre-emigrační, plná shánění ubytování (pařížská škola nedisponuje svými kolejemi) na dálku a byrokratických spirál.

O shánění ubytování v Paříži už toho bylo v minulosti napsáno mnoho – shrnu to pro vás seriózně a systematicky v tomto odstavci.

Nejdřív nevíte kde hledat, takže začnete googlit kouzelnou, nic nefiltrující klauzuli, “Appartment in Paris”
Přescrollujete nabídky ke koupi luxusních bytů u Champs-Élysées.
Zaregistrujete se na několika portálech pro spolubydlení. Sebevědomě si nabídky vyfiltrujete tak, abyste bydleli v katedrále Notre Dame a přitom platili 300 eur max.
Obepíšete nalezené nabídky a prezentujete se jako striktně katolická dívka, vychovaná v ženském klášteře, která zná ostatní mladé lidí, drogy a alkohol pouze z ilustrací v Bibli (Přikázání Sathanovo, sekce “Takhle ne”).
Dostanete nazpět mnoho souhlasných odpovědí, avšak již v první větě, prakticky místo pozdravu, je vám sděleno, že máte poslat zálohu 2000 eur, s dodatkem, že to je normální a musí to tak být.
Vygooglíte si inkriminovaný email pisatele a dozvíte se, že se jedná o “scam” a že fotky z inzerátu byly ukradeny ze stránek jedné realitní kanceláře.
Po cca sedmé zkušenosti na této bázi propadáte depresi a nevěříte nikomu a ničemu. Začínáte nenávidět otázky “Tak có, kdy letííííš?! Už máš to ubytovánííííí?”
Koukáte po inzerátech v každé volné chvíli (chvíle ticha mezi jednotlivými větami konverzací s lidmi, prokrastinační chvilky mezi povinnostmi, které dříve patřily neorganizované zábavě atd.) Často do noci, kdy si připadáte jako “forever alone” a kdyby někdo natáčel zemi zezhora, vaše okno by bylo jediné, které svítí a nabízí pohled na shrbenou osobu u počítače.
Pak se může a nemusí stát zázrak a nějakým způsobem něco seženete. Samozřejmě, od bodu číslo 3. jste své požadavky zredukovali na to, aby tam pokud možno nepršelo a aby počet lidí a zvířat v místnosti nepřekročil číslo 35.

Nakonec jsem našla ubytování v prosinci (16. ledna jsem odlétala). Úplnou náhodou, přes školní intranet. Na tento inzerát jsem odpověděla už někdy v listopadu, ale bylo mi odepsáno, že už je obsazeno. V prosinci z ničeho nic přišel další email, že původní student toto místo pustil a jestli mám stále zájem. Naděje asi opravdu umírá poslední!

Bydlím u jedné francouzské důchodkyně v domě. Musím říct, že je to asi to nejlepší, co mě mohlo potkat. Komunikuje se mnou výhradně francouzsky, zasvěcuje mě do sýrů a baget a bourá všechny předsudky o zakaboněných a nepřátelských francouzích.

Někdy je to trochu brutální, když se ráno probudíte a máte začít konverzaci ve francouzštině, kterou jste naposled používali někdy před třemi roky, následně jdete do školy a posloucháte výklad v angličtině, výpisky (než si to sedne) tvoříte v czenglish a sem tam prohodíte i něco česky (s nejdražší češkou Helenou, která mě nauačila jezdit metrem, díky!:D). Jak jsem psala minule, jsem tu už 16. den a začínám se snad aklimatizovat – že by na Transition Process něco bylo? :D

Transition Process – právě jsem asi ve fázi Gradual Acceptance :D Ano, opravdu jsem si prošla všemi předchozími stádii :) Zdroj: psicopolis.com