08, Sep2007
V noci jsem se chtěl napít svíčky , 0
Nevlídnost počasí za posledních několik dní + ještě relativně krátká výuka nás nutí každý den po vyučování trávit čas do příjezdu herky aka autobusu zpět do vidlákova v naší oblíbené kavárně Velbloud. Což má za následek prudké propady ve stavu financí a závislost na rajské polévce se smetanou a sýrem. Leč kavárna často bývá přecpaná studenty se stejným záměrem, vždy jsme měly štěstí na sehnání stolu. Navštívily jsme toto místo samozřejmě i v pátek a po zběžném ohledání se v našem zorném poli objevil jediný zbylý stůl se třemi židlemi, přičemž na opěradle židle, která padla do oka mé nejmilovanější Blondýně, seděl biceps jednoho z mužů od vedlejšího stolu. Po chvíli bezradnosti ale blondýna vyřešila tuto tristní situaci asertivním vyjmutím židle zpod bicepsu inkriminovaného blokátora a vše se jevilo být happy endem. Načež jsme se usadily a iluze nás rychle přešly:
Ano, toto osvětlení bylo umístěno velmi chytře, ale vzájemně jsme se s miss Blonde shodly, že po příšerném školním týdnu a vlastně téměř devátém roku kdy spolu sdílíme lavici, nám nemožnost vidět navzájem své obličeje ani nevadí a ve finále to vlastně i uvítáme. Tudíž se vždycky, když budeme cítit ponorku, vypravíme k tomuto stolu. Další problém ale přišel když mi byla přinesena výše zmiňovaná polévka a stůl mi přitom končil někde pod koleny. Takže jsem působila lehce retardně, asi jako místní ratlík který jí svou konzervu z misky. Muž s bicepsem záhy opustil své stanoviště vedlejšího stolu a na jeho místo se usadil spolužák se svou přítelkyní. Náš stůl zase poctil svou návštěvou jiný ze spolužáků a velmi milé bylo, když se oba tito aktéři jali ve stejnou chvíli zapálit cigaretu (přičemž ten u našeho stolu kouří nějaké pochybně dovážené napodobeniny z ruska) a tak se náš kavárnový dýchánek změnil ve snahu ukořistit nějaký neinfikovaný kousek čistého vzduchu a mít tak vůbec naději na přežití.
Jako už každým rokem je tu zpět můj šok z těch mas lidí, na které jsem přes prázdniny nebyla zvyklá a jak jistě víte o mé nenávisti k lidem, nesu to velmi špatně. Dokonce tak špatně, že jsem z toho onemocněla. Když jsem se svěřila Blondýně, bylo mi odvěceno pouze ,,Zabiju tě, jestli budeš nemocná před Itálií.”, takže počínaje dnešním dnem, začíná intenzivní kurýrování. Což mi ale moc neulehčuje fakt, že nám profesorky naložily už dva testy ,,aby se to do té páteční Itálie stihlo”. Samozřejmě čeština mi po snaze se tím vším prokousat a vytvořit si tzv. “stručné” výpisky vyšla na pouhopouhých 6 stran A4, zde by za normálních okolností (= kdybych nebyla líná) bylo grafické srdce.
A jinak si musím postesknout, že se mnou nikdo nechce vést diskuzi o slunečních hodinách. Protože mě toto téma začalo fascinovat a jak se zdá, v mém okolí neexistuje žádný odborník, který by mi osvětlil jejich princip. :’(
» Comments
(Komentáře jsou pro tento post uzavřeny.)
