07, Apr2007
Radko a Vašo , 0
Pilda správně zaregistroval, že muj status na ICQ s označením “Everything suck” mám permanentně už od středy, a rozhodně to nevypadá že by se měl změnit. Zžírá mě všechno kolem, moje debilní naivita, šoky, změny lidí, změny moje, důležitý přátelství tak nějak v háji spojený s šílenou bolestí v srdci, se všema těma slzama a polykáním naprázdno. Sem asi přecitlivěla, ale vážně mě to šíleně bolí, já nevim. Nechci to řešit ale řeším to pořád.
Tak odjinud.. nedávno jsme vyrazily do Dobříšskýho klubu Netopýr, kde jsme byly prudce společenské a navázaly přátelství se dvěma holkama ze školy, všechno bylo v pohodě, bezva večer, pokec, hudba taky příjemná a tu náhle se k našemu stolu přiřítil Mr.Votík se svou družinou dvou metalistů. Ty dívky se kterýma jsme navázaly přátelství se musely smrsknout na dřevěný lavici a uvolnit tak místo pro metláky, tím pádem se od nás ale vzdálily asi tak na dva metry a my s Blondýnou jsme po shlédnutí situace zjistily, že sedíme s metalisty jakoby u jednoho stolu a nemáme šanci komunikovat s kýmkoliv jiným. Shodou okolností v tu samou chvilku DJ přeladil vcelku příjemný rnb na naše velmi oblíbené “Holky z naší školky” zmíněné i v předchozím zápisu. To už byl ovšem vrchol. Ještě větším vrcholem byla ale rajcovní nabídka paření v Karlovkách s metalisty. Ve snaze zvrátit tento osud blondýna podotkla že se stejně nemáme jak dostat domu, načež následovala blesková odpověd metalistů ,,Přespíme v našem prázdnym bytě, jen my a vy” . Což byl jasnej impulz, že je čas odejít, vyběhnout či odsprintovat k domovu. Děkujeme panu skvělému za odvoz *kiss*.
Nyní zde bude vyhrazeno pro poděkování Blondýně za naučení podání ve volejbale:
Díky!
Děkuji za pozornost.
No a takhle to vypadá, když se někdo velmi hodný a trpělivý snaží naučit někoho velmi hloupého matematiku:
No a zakončíme to romantickou sobotní procházkou s Blondýnou, kdy jsme si řekly že si po tréninku zajdem na sushi. Po cestě tam jsme si představovaly jak to tam asi bude vypadat, plánovaly jsme si jak si sednem na japonskou židličku a krásně se najíme. Sny se ovšem rozplynuly při pohledu na kopku 2×2 m2 kam jsme se sotva dvě vešly. Nehledě na lehce přemrštěné ceny a zázvor v alobalu. Ovšem to vše korunovala až lavička ve františkánské zahradě na kterou jsme se usadily. Draví důchodci nelenili dojít až k nám a z očí do očí nás pozorovat jak se snažíme narvat hůlkama do našich neobjemných pus mega rybu na rejži omotanou řasou.
No myslim že keců bylo dost, tak zas na nakou dobu čáu:))
» Comments
(Komentáře jsou pro tento post uzavřeny.)
