Warning: session_start(): open(/DISK2/TMP/sessions/sess_dk1lq3ju7nd2h6ns684mauupi7, O_RDWR) failed: No such file or directory (2) in /DISK2/WWW/street-soul.net/www/natural/wp-content/plugins/wordpress-automatic-upgrade/wordpress-automatic-upgrade.php on line 92 STREET SOUL SHIT » cesty

18, Sep2010

Jsi snad včerejší? , 16

Je skoro konec září, což je úžasná příležitost k tomu, abych vám popsala své zážitky ze srpna :D ale lepší, než když jsem jednou 29. ledna popisovala Štědrý večer. Takže výběr z uplynulých akcí no. 1 – byli jsme na Karlštejně.  Udělali jsme si romantickou procházku až k hradu. Já jsem byla nadšená, protože když jsme vyšli, viděla jsem samé párečky jak se drží za ruce, uvolněně si povídají a kochají se okolím. Říkala jsem si v duchu – jo, konečně budeme i my jedni z nich! Realita na sebe ale nenechala dlouho čekat, když Jakub do kopce nasadil neuvěřitelně rychlé tempo, podobné běhu. Okolí, kterým jsme se měli kochat, se změnilo na rozmazané šmouhy, tak tak jsem stihla na sportovní režim foťáku udělat nějaký ten snímek a skoro jsem v tom tempu ani nestíhala odhodit mikinu.  Teror ustanul až když jsem demonstrativně zastavila a vysvětlila muži  význam slova ,,procházka”. I tak jsem sice místo nadšených poznámek směrem k přírodě kolem nás celou cestu poslouchala mudrování nad tím, ve které z milionu restaurací si Kuba cestou dolů dá svíčkovou, ale díky bohu za to :)). Nahoře u hradu jsme si odpočinuli a šli jsme dolů, když jsem spatřila muzeum voskových figurín, na chvíli mě zachvátilo vnitřní nadšení, že by to mohlo být fajn, ale bylo mi jasný, že tam Jakuba nedostanu, takže jsem to ani nijak neventilovala. Když jsme kolem něj ale procházeli, doslova ve mě hrklo úlekem, když muž nadšeně zvolal: ,,Týjó, tam bych šel!!!” Svět se zastavil a já už nás viděla, jak ve zpomaleném záběru nadšeně vbíháme do muzea.. ale svět se rychle dal zas do pohybu, když jsem uviděla ceduli WC a došlo mi, že samozřejmě myslel veřejné záchody a ne muzeum:D Ale abych mu nekřivdila, byl to parádní vejlet :))

Výběr z akcí no.2 – 21. narozeniny. Ty byly moc fajn, strávila jsem je s těmi nejbližšími na sushi a grilování. Mimochodem – nejlepší fotka z mých narozenin je pravděpodobně tato :D. Dokonce se mi podařilo donutit účastníky mít po celou dobu na hlavě party kloboučky :)) Neměla jsem žádnou představu co bych si tak přála, takže jsem se dohodli na dárku peněžním, což se ukázalo jako skvělá volba a už jsem si za něj pořídila kabelku a podprsenku, obojí ve stejné barvě, abych byla ztělesněním slova fešn. Kuba a jeho rodina se postarali o šok dne – bílou obálku s dopisem. Mám přísně zakázáno sem onen dopis dávat, ale dvě věty z něj si neodpustím .. ,,Dlouho jsem přemítal, co by tě asi potěšilo nejvíce, ale nemohl jsem najít žádné vhodné kandidáty, natož vítěze. Nakonec jsem usoudil, že materiálních dárků už bylo dost. “, dostala jsem úžasný, vysněný zájezd do Paříže.

Moc jsme si ho užili, jako vždycky, když my dva spolu někam jedeme.. je to zvláštní, ale nikdy nemíváme ponorku :) Když si na Paříž vzpomenu, zachvacuje mě pocit štěstí, protože tam obživly všechny ty památky, které jsem do té doby znala jen z fotek a maturitních otázek :) Lepší dárek jsem vážně dostat nemohla* Pro Barb asi napíšu speciální post jen o Paříži, protože Paříž i Barb si to zaslouží :) Taky se mi vybavuje story, kdy jsme byli při snídani v hotelu s mužem usazeni vedle dalšího českého páru. Jak jsem minule psala, měla jsem čerstvě po zubařském zákroku. Dostali jsme v košíčku obří bagetu a croissanty. Kuba uviděl můj svůdný pohled na bagetu a rychle nahlas zareagoval: ,,To si nedávej, to neukousneš.” Pár se na sebe tázavě podíval a my jsme samozřejmě v tu chvíli působili jako pár dvou důchodců na zájezdu :))

Což mi připomíná, že jsme v Paříži ochutnali i sushi. Opět skvělý nápad, když neotevřete pusu ani na tloušťku vlastního palce :D Bylo to velice demotivující, protože obvykle v sushi restauracích čaruji s hůlkami jako profesionál a užívám si pohled na začátečníky. Ovšem v ten den se karty obrátily a rýže mi padala od pusy, protože sushi se do ní prostě nevešlo, zastavilo se vždycky o zuby a následně se rozpadlo :)) Prostě jsem to pak nevydržela a řekla jsem si Japonci o nůž. Japonec se sice zajíkl smíchy, ale nakonec mi ho vydal a potupa mohla být završena :))

sushi

Potupný nůž :))

A příště se snad zapojím do řetězovky od marilyn a taky vám napíšu o tom, jak občas končí kamarádství po 12 letech :)) Kolik vůbec máte pravých přátel? :)

PS: omlouvám se, že tentokrát odepisuji na komentáře s ještě větším zpožděním než normálně :((

Tags:

 

» Comments (16)