Warning: session_start(): open(/DISK2/TMP/sessions/sess_6nlrl3pko1ksa2kvbahfl9ido7, O_RDWR) failed: No such file or directory (2) in /DISK2/WWW/street-soul.net/www/natural/wp-content/plugins/wordpress-automatic-upgrade/wordpress-automatic-upgrade.php on line 92 STREET SOUL SHIT » cesty

16, Jan2009

Kristýna is Lucie , 7

Abych shrnula uplynulý rok, asi mi postačí pár souvětí. Nebyl zrovna jednoduchej a tak se nechci hrabat v měsících a detailech. Udělala jsem pár věcí, za které bych si nejradši dala pár facek. Změnila jsem přístup k řešení problémů a naučila se pár zásadních věcí (např. omluvit se když si na někom vyleju vztek, nebo udělat bez rozmýšlení to, co v tu chvíli opravdu cítím, že udělat chci). Podařilo se mi nandat do slajdů a založit do šanonů všechno, co se mi válelo v hlavě jako jeden velkej chaos.

Před Vánočními prázdninami mě čekala další deadline, která mi nedala spát hezkou řádku týdnů. A to sice vyplnění, podepsání a odevzdání přihlášky k ústní části maturitní zkoušky. Paradoxně tohle psycho rozsekla moje paní profesorka třídní, když se z ničeho nic zeptala, jestli pro ni už přihlášku nemám k odevzdání. Moje já upadlo do zvláštního šoku a můj mozek vysílal prudérní povely ruce, ať už konečně potřísní za pomocí propisky onen papír a ukončí dny plné deziluze. Jako robot jsem teda za předtištěný český jazyk doplnila ke slovu jazyk pojem ,,anglický” a pokračovala na dalším řádku spojením ,,jazyk francouzský” pak jsem ještě po nadechnutí napsala ,,informatika a programování”, podepsala, odevzdala, sedla si do lavice, vložila hlavu do dlaní a konstatovala.. ,,jsem kráva”.

Tak teď už jen doufat, že se to nějak udělá. Zpětně si myslím .. nebo se možná spíš ujišťuju, že jsem udělala správně. V informatice je strašně moc věcí pro mě nových, odrazujou mě zkušenosti spolužáků, ale zároveň mě to fakt baví. Takže jsem si prostě stanovila, že se budu snažit nemyslet na ty negativní faktory a nějakym způsobem ustojim ty chvíle, kdy si připadám jako úplnej idiot.

Na horách to bylo fajn. Mám moc a moc materiálů, jakože videa a fotky, se kterýma se určitě časem podělím. Momentálně se ale vzpamatovávám z návratu do reality, kdy jsem byla zkoušená, z čeho jsem jen mohla. Díky bohu, že je tohle poslední rok teroru. Celkově mě ale zklamalo, že se úplně změnilo vedení horskýho hotelu. Jsem zvyklá se na tohle místo vracet cca od tří let svého nebohého života a tak k tomu místu mám takovej zvláštní vztah. Mám na něj strašnejch vzpomínek, hlavně jak mě táta jako mrně učil na lyžích a musel mě za sebou všude tahat za hůlky, protože tyhle předškolní děti se docela nerady pohybujou, když vědi, že tu je rodič, kerej je vždycky vezme na záda, utře nudli a vyhoví všem přáním. Hory = synonymum pro 10 dní s tátou, kterejch je během roku teda tak nějak sakra málo. Nevim jestli se vám to taky potvrdilo, ale já věřím tomu, že dcery jsou (aspoň v určitym věku) na táty dost fixovaný. No ukončeme tuto sentimentální chvilku. Prostě – vedení se změnilo a všechno se stalo tak nějak neosobním a křečovitě inovovaným. Což je pro vás určitě klíčová informace, když ani nevíte o jaký část republiky mluvim. Nechápu o co se tu snažim.

Tags:

 

» Comments (7)