Warning: session_start(): open(/DISK2/TMP/sessions/sess_g29ctj2h2pdalijn7ma9708q83, O_RDWR) failed: No such file or directory (2) in /DISK2/WWW/street-soul.net/www/natural/wp-content/plugins/wordpress-automatic-upgrade/wordpress-automatic-upgrade.php on line 92 STREET SOUL SHIT » cesty

17, Jul2008

Byla jednou jedna rekapitulace.. , 10

..která měla být sepsána již nejméně před týdnem. Bohužel, po návratu z oné akce, které měla být rekapitulována, následoval zhruba po 27 hodinách odjezd na jinou akci, která bude rekapitulována snad někdy v budoucnu. A já, jak vy víte, jsem líná kráva a tak jsem se sprostě skrývala před světem a nezrekapitulovala jsem na just nic! Ale nebejt tý mikiny, která vůbec neni moje a telefonátu, kterej vůbec nešel z mých kreditových zásob, bych tu už vůbec teď neseděla a nerekapitulovala historii toho, že jsem nic nezrekapitulovala. Takže se do toho pustíme, než to ze mě vyprchá, žejó.

Chortvatsko 2008

Inu, stalo se tak někdy v květnu, že aktérka č.1 jménem Simona nadhodila, ještě v zatuchlé škole, cosi o zájezdu do Chorvatska s aplikovaným cvičením jógy. Tudíž jsme se slétly jako supi a vznikla z toho dámská jízda v obsazení již zmiňované Simony, Jany, Blondýny a vám dosud neznámé mojí maličkosti. Vyjeli jsme hned v den vysvědčení, abysme jakože nezahálely. Ale nebyly bychom to my, teda konkrétně spíš já, aby nenastal první problém hned při odjezdu. Ten problém spočíval v ‘Pani’, která na poslední chvíli zabrala místo vedle mě a to i přesto, že bylo zaplacené a tudíž jsem se měla rozvalovat po celé ploše dvou míst. Vy vnímaví, kteří mě čtete delší dobu, víte o mém vztahu k lidem obecně. Takže víte, že nálada klesla na bod mrazu a představa toho, že se na mě ve spánku kácí úplně cizí žena a slintá mi na rameno, tomu moc nepomohla. Ale kupodivu jsme všechny cestu přečkaly, já jsem díky Janiné knize zjistila, že prakticky nemám čáru života, se Simonou jsme zhodnotily naše budoucí životy a vzniklo z toho něco jakože ‘nic moc’, jelikož nemáme na nic talent a nic se nám nechce dělat, což je velice příjemné zjištění, pokud jste to dosud nezkusili, vřele doporučuji. K samotné jízdě bych pak už snad dodala jenom tolik, že děvčata málem navštívila pánský záchod, což je asi nejvíc šokující věc z celého stávajícího i následujícího zápisu, takže doufám že sem vás pořádně navnadila přečíst si i zbytek.

Po příjezdu nás vykopli z autobusu, bylo pod mrakem a my jsme se dostaly do spárů delegátky, která se vydávala za energickou a sympatickou, leč opak byl pravdou. Po věte ,,Du pro klíče od apartmánů, přídu za chviličku.” jsme ale ještě nic netušily. Svítat nám začalo asi cca po 45 minutách, kdy delegátka stále nebyla v dohledu a nechala nás tedy odkázané na sezení na kufrech, hladovějící a bez toalet. Samozřejmě ve chvíli, kdy jsem se uchýlila k nouzi nejvyššího stup�?e – konání potřeby v parčíku, ošlehaná od trní a s hrůzným strachem z toho, že podobně to řeší i ostatní turisté a tedy, že je velká pravděpodobnost šlápnout do něčeho nemilého.. se delegátka vynořila a my jsme se konečně mohli vrhnout do apartmánu.

K večeru jsme se šly projít po letovisku, a na křižovatce, kterou prakticky nikdy nešlo minout, jsme narazily na stánek s doslova veškerým zbožím a jeho majitele ‘Pána’. Následovala chvilka zatmění mozku, ústup veškerých pudů sebezáchovy a naopak příval demence, kdy jsme se rozhodly zakoupit obrovskou lehačku (viz ilustrační foto), a s mottem :,,To si koupíme, na to se vejdem všechny!” jsme u Pána nechaly strašný peníze. Myslim, že pak nenásledoval den, kdy bysme si tuto bon marché nevyčítaly.. konkrétně já jsem se na této lehačce nekoupala ani jednou, protože sem se s tim nechtěla sama táhnout po útesech, a zároveň mohutné vlny mě děsily natolik, že jsem se opravdu na tomto ďáblově objektu nechtěla doplavit na nějakou nuda pláž a ztroskotat.

Chortvatsko 2008

Dále jsme šly na drink, usadily se na romantickou odlehlejší část coctail baru do houpačky a odehnaly ženu, která chtěla abychom si objednaly, leč přišla moc brzo a my jsme ještě nebyly tak úplně šůr co chceme. Ukázalo se, že toto rovněž nebylo nejlepší řešení, protože žena už pak nepřišla. Pokud to chcete přesně, čekaly jsme opět asi 40 minut, načež dvě z nás si šly objednat rovnou k báru a zdálo se, že přijde opilecký happy end. Jenže ouha! Opět 15 minut nic. Se svěšenými hlavami jsme se tedy vzdaly a přesedly si ženě na oči. Ta opět přišla a jakoby nic po nás znova chtěla objednávku. Abych to zakončila, Blondýna dostala drink, který byl údajně odporný + silný, a já jsem měla příšernou rýmu, takže jsem v podstatě vůbec nevěděla jak chutná to, co piju a na co tak dlouho čekám.

Ještě ten samý večer jsme byly instruovány, že někde v okolí se nachází restaurace Marina. Myslim, že chtít zahájit pobyt společnou večeří v podniku zní docela romanticky a tak nikdo nic nenamítal a šlo se. Uzřely jsme menší domek, se stoly a znuděnými číšníky sledujícími plazmu. Chtěly jsme to ignorovat a hledat naší vysněnou restauraci, když tu najednou se na tomto domě skvěl nápis ‘Marina’. A tak už nešlo dělat jakože nic a šlo se dovnitř. Nabídka v podobě pěti jídel se nám na restauraci moc nezdála, a s nechutí jsme si vybraly.. nekdo rybu, NĚKDO Čivapčiči a notnou chvíli se v tom nípaly. Pomlouvaly jsme taky česky číšníka přímo před ním a jaksi nám nedošlo že rozumí česky. A Blondýna to dovršila poté, co omylem chvíli pozorovala jednoho z nich větou: ,,Hlavně ať si teď nemyslí, že je ňákej krásnej. To bych nerada.” No a pokud chcete eště co vědět, tak při procházce na pláži další den, jsme zjistily, že tohle samozřejmě nebyla ta restaurace co sme hledaly, i přes ten nápis, takže sme úplně zbytečně večeřely (notně romanticky) v místnim fastfoodu, gratulujte.

Po příchodu domů na nás čekalo překvapení, v podobě rojících se mravenců v předsíni. Část se proto odebrala pro postřik a nemilosrdně jsme zabily celou mravenčí rodinu. Teda aspoň sme v tom žily, dokud se další den nezačaly rojit znova a tentokrát u Jany v posteli.  Ráno nás čekala první ranní jóga u moře, což bylo hrozně relaxačně krásný. Pak jsme šly na pláž, kde se odehrála četná zranění, v podobě krve tryskající z ruky, nohy atd. , poněvadž šutry, s těma to neni lehký. Deš a najednou krvácíš. Ale byl to jasný impulz k další zastávce v obchodě u Pána a koupi bot do vody, ať už to odporovalo našim stylům jak chtělo, jinak to nešlo. Blondýna dokonce vybojovala slevu. Ve 14:00 už sme byly nastoupený na vodním aerobicu :DD pokud si vzpomínáte, už jsem o zážitcích z něj jednou psala, takže tentokrát tady máte report z ae, který se odehrával v moři. Jestli si ale myslíte, že bez ‘žížalek’ tak se šeredně pletete :D No shrnutí – v bazénu je to šílený, ale lepší než v moři. Nenamotávaj se na vás řasy, nebojíte se ježků, vlny vás neodnášej někam do hajzlu a nemáte slanou vodu ve všech sliznicích.

Na pláži chvílemi probíhala primitivní zábava, například v hodnocení mužů, v čem jsme rychle skončily, po tom co to Jana zazdila větou ,,Fuj, von má slipyyy” už zkrátka nikdo neměl odvahu kamkoliv pohlédnout. Ráno po józe probíhala na balkóně exchange časopisů, všichni relativně lukrativní kousky, jenom já naprostá tragédie, protože se v tom vůbec nevyznám, takže o mojí ‘Žena a život’ nikdo moc nejevil zájem..mlé:’( Výprava na jídlo do restaurace Delfín byla taky velmi úsměvná, z toho sem snad dám video:D Simona, exotická rebeloidní dívka si vybrala něco, co nevěděla co je a mnula si ruce. Ruce jsme si ale pak mnuly já s Blondýnou, když Simoně místo příboru přinesl číšník louskáček :DD Ukázalo se, že má ‘škampi’ (??:D) a taktéž se ukázalo, že to nikdo neví jak se to jí. Načež si zavolala číšníka a ten jí to musel předvést. Prostě show! Na pokoji se pokračovalo konzumací Martini a když jsem si dělala culík, došlo ke zjištění, že mám svaly na rukou a Simona mě celý pobyt zbožně obdivovala. V noci nám pod oknem řvali nějací parchanti, načež to Blondýna vzala do svých rukou, vyklonila se z okna a seřvala je. Banda teenagerů po ní kupodivu nic nehodila, ani nám nepodpálili apartmán, avšak, k naší radosti diktátorku Kristýnu poslechli a odešli. Ta holka se neztratí.

Večer naše rozhovory odposlouchávala lektorka jógy a přede všema se nás hlasem, který jakoby onu věc navrhoval a umožňoval, zeptala: ,,Co to tam řikáte, vy bystě chtěly dvě večerní jógy?!” Počemž jsme všechny vytřeštily oči, protože ve skutečnosti sme probíraly pravý opak toho na co se ptala. Blondýna to ale diplomaticky vyřešila a šel se dělat těstovinovej salát, kterej po třech dnech jezení a uschovávání v ledničce, která nejspíš ani nebyla celej pobyt zapojená, chutnal jako něco, co nedokážu identifikovat, ale co už bych opravdu nerada někdy v budoucnu znova konzumovala. Celodenní výlet lodí pak spočíval v tom, že jsem klepala kosu u žbrdlení a navrstvila na sebe veškeré pokrývky, které v mojí tašce byly dostupné, včetně omotaného zmačkaného sociálního trička kolem holení. Vedle nás pořvávali muži, kteří se rozhodli využít neomezenou konzumaci vína se vším všudy – prostě češi. I přes zákaz házeli jídlo rackům, což byli asi sto kilový ptáci a námořník dokonce řek, že sou agresivní a že klidně přiletěj na palubu a všechno snědi (asi i lidi). Já a Jana máme nemalou fóbii z ptáků, Jana teda o něco větší než já a tak, když sem byla v půlce jezení makrely do mě netrpělivě žďuchala a nutila abychom opustily loď. Nakonec se tak stalo a ani při dvou zastávkách v městech sme nenašly žádný adekvátní dárky pro příbuzné, manžely a snoubence* a tak sme se vydaly zpět k lodi, kde oni inkriminovaní opilí mužové předváděli další akce, např. jeden z nich měl dámskou minisukni a navzájem po sobě patlali zmrzlinu. Mňam.

Pak Jana s Blondýnou zamilovaně koukaly na námořníka u baru, kterej údajně vypadal jako Silvester Stalon až si toho všiml a přisedl si k šoku všech zůčastněných k našemu stolu :D já jsem se neúčastnila a chvílema jsem dokonce předstírala spánek, ale Bé a Jé musely konverzovat, až nakonec finálním výsledkem byla Stalonova otázka: ,, Můžu k vám večer přijet?!” což bylo jasné znamení k urychlenému opuštění lodi.

Zážitků prostě si myslim máme hrozně moc, ale mezi jedny z nejlepších patří cesta lodí do Novigradu, kde jsme se ztratily a mě čekalo fópá v drogérii, kde jsem místo pánské, zakoupila dámskou voňavku a musela to jít potupně vracet. Drinkybyly výborný, ale zřejmě silný a tak cesta zpátky, byla taková..jak to popsat.. BEZPROSTŘEDNÍ.. existujou z toho fotky, který doufám že nikdy nikdo nepovolaný neuvidí..:D Dále také video, u kterého jsem zapla přisvětlení po čemž ženy, které s námi sdílely loď řekly :,,Holky sviťte, ať vidí řidič na cestu!” takže jsem nadšeně svítila dlouhou dobu..až pak, když alkohol pominul, mi Simona sdělila, že pravé znění této věty bylo: ,,Holky nesviťte, ať vidí řidič na cestu!”a dokonce to údajně bylo poznamenáno velmi podrážděným tónem :D no neuděláš nic viď.

Zpáteční cesta byla vcelku blbě organizovaná, a už moc nechci zabíhat do detailů. Akorát že teda asi za odměnu sem zpátky seděla sama na těch vymodlenejch dvou sedadlech a měli sme zpruzenýho řidiče, kterej nám dělal schválně zastávky na úplně nejodlehlejších místech:D

Tags:

 

» Comments (10)