Warning: session_start(): open(/DISK2/TMP/sessions/sess_jmka24p0kfnbm1iv75h5uhb1j3, O_RDWR) failed: No such file or directory (2) in /DISK2/WWW/street-soul.net/www/natural/wp-content/plugins/wordpress-automatic-upgrade/wordpress-automatic-upgrade.php on line 92 STREET SOUL SHIT » friends

17, Jul2012

Vybundi se na jaro i léto , 26

Plán byl zhruba takový: po státnicích začne nový, skvělý život plný smíchu a dobré nálady. Realita byla samozřejmě někde úplně jinde a to jak před státnicemi, tak po nich. Poslední dobou jsou moje nálady ještě pořád jak na horské dráze, přičemž dnes je jeden z těch lepších večerů, takže jsem konečně v rozpoložení, kdy můžu zavzpomínat na jeden úžasný květnový den (květen jinak byl totiž vážně debilní měsíc).

Takže začneme hádankou.. co se v americkém filmu odehraje po tom, co holka probrečí několik dní?! No tak je mi jasné, že jste převážně intelektuálové, co na americké filmy nekoukají a považujete tu otázku za důmyslný chyták.. nicméně odpověď je: sejde se s několika ,,kámoškama” a udělají si holčičí večer plný laků na nehty, masek, turbanů a filmů. Škrtněte si večer, laky, masky, turbany a filmy a máte tu základ onoho mého květnového dne.

To jsme se takhle jednou domluvily abecedně: Barb, já a Lou. Záminkou bylo to, že Barb potřebuje něco nafotit.. čili Barb fotí, Lou líčí, já pózuji. Jelikož jsem několik dní předtím prakticky nejedla, neopouštěla postel a věci typu česání mi přišly druhořadé, ještě ono inkriminované ráno jsem netušila jak ze sebe co nejrychleji opět udělat člověka a při pohledu do zrdcadla se mi chtělo znova zalézt pod peřinu. Nicméně jsem se vypravila, zabalila obří zavazadla a do nich sbalila vše, co si diktátor Barb žádal a vydala se na cestu.

Dopředu jsem od Diktátora Barb měla její adresu a proto jsem neočekávala žádné komplikace. S úsměvem, dvěma taškami, cca 10 cm podpatky a třemi bubble tea v ruce jsem vstoupila do ulice, kde diktátor sídlí. První dojmy: číslo popisné zatím nikde a šílený krpál přede mnou. vystoupám kopec a číslo stále nikde. Vrátím se do půli kopce a kontroluji který dům jsem úspěšně přehlédla. zastavuji dva důchodce, které jsem si vytipovala jako zástupce obyvatel ulice a snažím se z nich vytřískat bližší informace.. ,,My to tu moc neznáme, hahaha.” Umírám. Pokládám tašky na zem, v šatech se shýbám, hledám telefon, kontroluji jestli si ČP pamatuji správně, divný pohled chlapce co šel za mnou.  Sbírám tašky a jdu na začátek ulice.. ČP jednoho z prvních domů se až podezřele podobá ČP udanému diktátorem, avšak pořadí je prohozeno. vrhám se k hypertechnickynáročnému zvonku a samozřejmě zjišťuji, že se jedná o správný dům :D později se dozvídám, že Barb takhle záměrně v minulosti poslala na jinou adresu už víc lidí a že je to její hobby, něco jako když důchodci v AZ kvízu jmenují jako svůj koníček luštění křížovek.

Slyším Barb a Lou scházet po schodech a první dojmy? Když jsem uviděla Lou, zmocnil se mě takový ten chvilkový pocit závisti, který jsme v životě už každá určitě zažila :D pocit, kdy to nemůžete ovládat a pár sekund vám závist čpí přímo z obličeje – Lou byla perfektně nalíčená (určitě jste z toho v šoku :DD), ale to se na živo nedá popsat.. krásná hra světla, barvy pleti, oči, vlasy..jako celek fakt neuvěřitelný  umělecký dojem. Barb ve mě zas okamžitě po prvním slovu co řekla vzbudila provinilost z mé závisti, protože kdo jí zná ví, že z ní září neuvěřitelná hodnost (nechci psát dobrota, jak z nějakého černobílého filmu :DD) a okamžitě je všude slunce a příjemná atmosféra (proto znova, když na to tak vzpomínám, jsem strašně ráda, že mým prvním setkáním s někým z blog komunity byla tenkrát právě tahle boží dvojice).

Barb nám přikázala odevzdat bubble tea do lednice a vypít ho až poté, co pro ní odvedeme práci kterou požaduje :DD Samozřejmě plán byl takový, že se převléknu, budu nalíčena a okamžitě se začne fotit, avšak opět byla realita trošku jinde. Pro ilustraci – focení nám zabralo celkem asi 0,003 % celkového času, zbytek tvořily intelektuální rozpravy. Barb se sice snažila několikrát zasáhnout (,,Nebude světlo”), ale stále se nedařilo sjednat disciplínu.  Přibližně po dvanácti hodinách se anarchie trochu uklidnila a Lou před nás postavila pana Vuittona. O pár minut později už jsme s Barb byly svědky apokalypsy, kdy se zjistilo, že v panu Vuittonovi vytekla slečna Vichy. Hrůza kulminovala hlavně v momentě, kdy byla otevřena paní Naked paletka … skoro jsem nedýchala..avšak naštěstí se ukázalo, že přežila bez újmy.  K tomu chci akorát říct, že každá druhá holka by ztropila scénu, byla nasraná a zapálila byt, kór když jí je makeup blízký. To naše Lou otřela kapesníčkem pár věcí, zhodnotila situaci zlité Vuittonky větou ,,Počůrala se mi taška” a jelo se dál :DD

,,Takže jsi říkala výraznější pusu jo?!” říká k mému zděšení Lou směrem k Barb. Proč zděšení? Kdybyste totiž vzali všechny mé věci na rty a dali je vedle sebe, našli byste převážnou většinu v bezbarvých lescích a lojích a pár kousků v nude odstínech. Lou začíná líčit a je to skvělý zážitek..kolikrát se vám dostane takové péče?! :))

Přichází pól, shledání po sto letech s člověkem, který stál u zrodu mého blogování :D distancuje se do kuchyně kde zřejmě konzumuje diktátorův salát.

Vydáváme se konečně fotit. Hlavním prvkem focení má být snowboardová bunda. Říkám si hmm.. všichni, s kým Barb už fotila, měli krásné módní fotky plné podpatků a vymakaných outfitů a já fotím v converskách a zimní bundě.. čirá fashionbloggerská noční můra :D Ale musím říct, že jsem se cítila skvěle, protože jsem to vlastně ve své podstatě já.. svah mi bude vždycky bližší než cokoliv jiného. Focení jsem si strašně užila a vážně to pro mě byl skvělý den v té hrůze co jsem zrovna prožívala.. po dlouhé době jsem se fakt nasmála a za to chci holkám hrozně poděkovat.

Varování: 1) nejsem žádná modelka, takže buďte shovívaví k mým retardovaným pózám 2) Fotila Bárb z weirdstyle, líčila Lou z getthelouk 3) Všechny fotky jsem bez svolení ukradla Bárb, aniž by je mohla nějak upravit, doufám, že mě nezabije. Ukážu vám teď teda zas fotky, které mám ze setu nejradši já :) :







Lou – profesionální makeup artist a větřík simulátor v jednom.









Tady jsem nigga z posprejovanýho hoodu..a někdy po téhle fotce jsem zahučela přímo za lavičku.

Jelikož jsme fotily v parku, nestandardních situací bylo mnoho, avšak zatoulaný psík do fotky má asi první místo :D








Diktátor Barb: ,,Proč si ty poutka neustřihneš?!?!?!”


Pak jsme se vydaly zpět do bytu zkouknout výsledek, popíjet Bubble Tea, která jsme v našem kroužku nechali kolovat jako jointy :D K líčení, které jsem vlastně viděla až na fotkách – ta rtěnka mě neuvěřitelně překvapila – je to něco, co bych v životě neřekla, že může s mým obličejem fungovat! Musím říct, že s touhle barvou rtěnky se najednou zvýrazní zelené oči tak jako nikdy. Okamžitě jsem si běžela pořídit nějakou alternativu – volba padla na následující dva statky (viz fotky níže). Na rtěnku moc často odvahu nemám, ale ten lesk nosím už docela pravidelně. Takže tímto děkuji Lou za dodání odvahy:D PS: Barb je skvělá hostitelka!

 

Tags:

 

» Comments (26)