Warning: session_start(): open(/DISK2/TMP/sessions/sess_if0c4lq22msprkhl64s4mjnt13, O_RDWR) failed: No such file or directory (2) in /DISK2/WWW/street-soul.net/www/natural/wp-content/plugins/wordpress-automatic-upgrade/wordpress-automatic-upgrade.php on line 92 STREET SOUL SHIT » friends

22, Mar2011

GIVEAWAY! , 21

Mám tu pro vás 2 upozornění: 1) Dneska se mnou bude nuda. 2) Tento blog bude zřejmě převážně o jídle, takže pokud máte hlad, opusťte tyto prostory.

Minulý týden jsem v bytě dělala chilli con carne. Už jsem se jakžtakž naučila koordinovat vaření v těch pidi prostorách, kterými naše kuchyňka v bytě oplývá (takže zběsilé odhazování hrnců na podlahu se už nekoná), tím pádem se tam snažím vařit víc a víc. Jak to tak v mém životě ale bývá, když si myslím, že jsem na něco vyzrála, zrodí se nějaká nová skutečnost, která mě velmi rychle vyvede z omylu. Tentokrát to byly fazole. Fazole, které byly v konzervě. Konzerva, která neměla ouško na otevření. Lucie, která neměla otvírák. Situace, která byla více než debilní. Ale jen tak jsem se vzdát nechtěla – v duchu jsem si říkala, že dřív lidi taky určitě neměli otvírák a už vůbec ne ouška na konzervách a poradili si. Má snaha přiblížit se předkům v praxi tedy vypadala tak, že jsem vzala jídelní nůž a začala agresivně bodat do konzervy. Po 10 minutách jsem byla tak vysílená, že jsem byla odhodlaná dolovat fazole jednu po druhé ven, otvorem 1×1 cm, který se mi za tu dobu podařilo nožem vyhloubit. Naštěstí se nakonec našel mužský dobrovolník, který mě z této deziluze vysvobodil.

O víkendu jsem pro změnu chtěla rodinu potěšit svým prvním cheesecakem. Nedělala jsem ho podle Natálky (protože jsem se bála toho fyzikálního textu o tom, co se všechno může stát, když něco podělám) a Natálka mě za to okamžitě potrestala – seslala na mě svůj hněv. Nejdříve na mě seslala prokapávající formu, takže jsem chtěla její hněv zmírnit tím, že jsem se vrátila k jejímu receptu a formu zabalila do alobalu. Zřejmě to ale nestačilo, protože když jsem formu do trouby vracela, hezky jsem se v rámci dokonalého trestu o troubu popálila. Příště už peču jen pod Natálije! Na kvalitu cheesecaku to naštěstí nemělo žádný dopad a všem moc chutnal (nebo se mi bojí odporovat:D).

bez /s karamelovým kabátkem :)

Popálenina velice obohatila můj život. Ani nevíte, jak je skvělý, když si musíte mýt vlasy jednou rukou, popřípadě mýt nádobí jednou rukou – vřele doporučuji!  Pozitivní na tom ale bylo to, že jsem od mámy dostala úplně fashion náplasti na popáleniny. Původně jsem vám ji vůbec fotit nechtěla, protože je mi jasný, že si ji všichni poběžíte koupit a uvidím to na všech fashionblozích.. ale nakonec vám to dopřeju – takže zde:

náplast – vintage, papír – vintage, statistické vzorce – statistika.vse.cz

Taky jsme se s Eliškou vydaly na jarní nákupy – sehnat nějaké ty barvy do šatníku. Ano, takže mám černý svetr, černé triko a bílé triko. To se mi zase povedlo! Nicméně jsem chtěla říct, že je fajn nechodit nakupovat sama :) Je skvělé mít spřízněnou duši, když jsem si už pomalu začínala myslet, že přátelství s ženami není reálné :)

Na závěr pro vás mám GIVEAWAY. Protože si svých čtenářů fakt vážím a chci vás nějak odměnit, po dlouhém zvažování jsem se rozhodla, že u mě můžete vyhrát tyto vintage ohlodané kosti. ALE – nebude to samozřejmě zadarmo. Neberte to špatně, ale mám k nim tak trošku citovou vazbu, takže si je prostě musíte zasloužit. Za prvé – MUSÍTE být mým followerem na bloglovin: no follower – no ohlodaná kost. Je mi jedno jestli se stydíte, nebo jestli nemáte bloglovin – prostě kvůli mě půjdete a okamžitě si ho založíte. DÁLE: musíte napsat do komentářů, proč právě vy byste měl/a být tím šťastlivcem, kterého obdařím ohlodanou kostí. Fakt se snažte, budu k tomu hodně přihlížet a kdo mě adekvátně nepřesvědčí, toho do slosování nezahrnu a všude ho pomluvím. To je všechno – snadné, že? V příštím postu se dozvíte toho šťastného/šťastnou.. uvedu pouze jeho přesdívku, aby ho nečekaly závistivé ataky vzbouřených davů.

Tags:

 

» Comments (21)