Warning: session_start(): open(/DISK2/TMP/sessions/sess_c532k7a8p7muqio2bcrs0ki3m5, O_RDWR) failed: No such file or directory (2) in /DISK2/WWW/street-soul.net/www/natural/wp-content/plugins/wordpress-automatic-upgrade/wordpress-automatic-upgrade.php on line 92 STREET SOUL SHIT » friends

12, Mar2011

Oh l’amour , 19

Ano, týden se snažím donutit sama sebe abych napsala blog a když konečně přišel ten vzácný moment, kdy jsem byla odhodlaná popsat vám každou milisekundu svého života za uplynulé dva týdny, tak při pokusu kontaktovat server street-soul.net vypršel časový limit. A tak píšu ve wordu a nálada se mi rapidně zhoršuje, protože jsem ve zmiňovaném wordu před několika minutami dopsala příšernou, hnusnou, nechutnou esej a po jejím dopsání jsem si řekla, že zas word nechci pár světelných let vidět. A teď je tu zas. A to není jediná katastrofa – ta esej mě totiž okradla o veškerou chuť psát pozitivně. Nutila jsem se k započatí jejího psaní cca týden a plodila jsem ji pak asi tři hodiny – takhle to dopadá, když si ve stresu rychle zvolíte nejhorší téma na světě, které vůbec nesouvisí s tím co studujete a už vůbec ne s tím, co vás baví.

Jinak když jsem se smířila s tím, že na jiné téma už se přihlásit nepůjde, odhodlala jsem se vypůjčit si v knihovně knihu, na kterou esej měla být napsána. Zarezervovala jsem si ji přes internet a s kabelčičkou se vydala pro onu knížečku, čekala jsem, že bude mít maximálně třeba 300 stran. Když mi žena přes pult podala to, co je na obrázku níže, vůbec jsem nepropadla depresi a moc jsem se těšila, až toto závaží s sebou budu celý den tahat (ano, měla jsem naplánované nákupy, děkuji osude).

Za uplynulý týden na sebe nejsem ani trochu pyšná, protože jsem ve škole pozatahovala co jsem mohla. A já se ptám – kde je moje striktní učební disciplína z prvního semestru? Kdo ji sebral, ať ji kouká okamžitě navalit zpět. Ale ono je prostě lepší, sedět dvěstě hodin s dlouholetou kamarádkou nad sushi a povídat si o všem možným, vzpomínat a být zachvacována bolestivými záchvaty smíchu, než sedět na angličtině, nebo na účetnictví , jak tomu mělo v úterý původně být. Taky je lepší v pátek vyspávat do jedenácti, než sedět na databázích..a.. no byli bychom tu asi ještě dlouho, kdybych měla všechny tyto své prohřešky za poslední dobu vyjmenovat:). Na sushi jsme mimojiné děsily personál svým apetitem a personál děsil nás jezdící hmotou, které jsme daly pracovní název ,,sperma“.

Nevím, jestli si to vybavujete, ale minulou středu bylo v Praze fakt krásně – jeden z prvních teplejších dnů, plný sluníčka. My dvě, kriminálnice, jsme tak na protest strávily 5 hodin v kuse v KFC. Když jsme do něj vcházely, slunce vycházelo a když jsme odcházely, slunce zapadalo :D. Asi si myslíte, že jsme tam projednávaly nějakou veledůležitou věc – to jediné by snad byla omluva. Ale ne, opět jsme plkaly a plkaly, popíjely bezedný nápoj a bylo to nejlepší! (KFC si za to může samo, když nabízí bezedné produkty, které pak zapříčiňují to, že se tam shlukují podivná individua jako my dvě, skoro až do zavíračky)

Další z mých gastronomických zážitků se týká číny v Pandě. Dostala jsem totiž k ní bonus, ve formě poctivého, zdravého, tlustého, černého asijského vlasu propleteného v masu a zelenině. Mňam mňam. Chuť jsem si doma spravila Pólovým koláčem, ten byl naštěstí bez stop DNA jiných lidí.

I přesto, že jsem tento týden (mimo lenošení) prakticky nedělala nic užitečného, byla jsem samozřejmě neuvěřitelně unavená a vysílená. Páteční cestou autobusem domů jsem pak nemyslela na nic jineho, než na to, že se doma převléknu do toho nejpohodlnějšího co objevím a podívam se na nějaký přiblblý seriál, u kterého vypnu svůj přetížený mozek. (chlapec v autobuse si totiž pouštěl techno takovým stylem, že kdyby ta sluchátka vypojil, znělo by to stejně nahlas a já si k vzteku zapomněla svá sluchátka doma, takže počítám, že jsem za tu cestu ztratila cca 800 milionů mozkových buněk, což bude mít jistě negativní dopad na průběh zkouškového období a celkově na mou budoucí kariéru).

A tenhle blog má ve wordu délku přes 1x A4, psala jsem ho asi 10 minut.. esej měla taky 1x A4 a psala jsem ji 3 hodiny, zkurvenej svět. Tady ani kvetoucí čaj nepomůže.

Tags:

 

» Comments (19)