21, Feb2011
Šváb běhá 30 cm/s , 16
Na horách bylo skvěle. Ihned po příjezdu nás přivítal neuvěřitelný déšť a všudypřítomný tající sníh, společně s jeho evolučními stádii s krycím jménem ,,led kam se podíváš”. Jako neuvěřitelná fashion žena jsem se vyzbrojila černými válenkami, s naivní představou, že mě ochrání před všemi vnějšími vlivy (alternativní obuv jsem si pro jistotu nebrala žádnou, protože primární je samozřejmě dodržovat fashionblogerský kodex). Už při vystrčení pravé nohy z auta jsem věděla, že tohle se mi vážně moc nepovedlo. Po deseti minutách hledání pizzerie v dešti jsem totiž v každé botě měla minimálně centimetrový rybníček. A tento rybníček se v této skvostné obuvi držel takřka po celý náš pobyt. Odvážnější část výpravy se druhý den vypravila na svah, aby zjistila, že svah se modifikoval v ,,jednu velkou ledovou plotnu” (autorem tohoto spojení je Karel Kocán, citováno dne 20.02.11), načež jsme se vypravili po ostatních ledových plochách zpět do chalupy, kterou jsme pak už opouštěli pouze v závažných situacích typu ,,musíme jít na dortík do cukrárny”) . I tak jsme z toho ale vytěžili maximum, s pomocí vín (1x smradlavé), vodky, medoviny, brambůrek a hry Evropa, čímž děkuji všem zúčastněným! Fotky zatím nemám, jenom Elišku jak padá k zemi, z (překvapivě) ledového svahu :D
Pak mi začala škola, úžasný rozvrh se hned první den celý zhroutil, protože jeden cvičící z ničeho nic změnil čas konání hodiny, takže se mi samozřejmě kryly dva důležité předměty. Po prvním týdnu jsem byla vším celkem znechucená, tenhle semestr bude totiž asi fakt brutální, což ve mně vyvolává nepříjemné pocity nervozity. Naštěstí se to trochu zmírnilo tím, že se mi nakonec (nonstop obnovování tvorby rozvrhu, zda se náhodou neuvolní místo) podařilo přesunout hodiny tak, aby se vzájemně nekryly. Tím jsem v sobotu skončila, padla do postele a pokud nespím, pohybuju se po domě jako seschlá troska, feťák.
Samozřejmě dění ve škole mě nijak nepřekvapilo, pořád působím jako magnet na psychopaty! Vypravila jsem se na jednu z přednášek, sedla si takticky tak, abych měla kolem sebe na každé straně místo, protože si ráda odkládám svou miliardu školních potřeb do prostoru a ráda se v rámci možností rozvaluju :D. Po chvíli přišel chlapec a chtěl, abych mu umožnila projít za mou židlí. Načež jsem se k tomu po sesbírání své miliardy školních potřeb uvolila a dál jsem ho neřešila, protože celá řada byla volná. Samozřejmě chlapec to zapíchl hned vedle mě, takže mě okradl o polovinu prostoru na který jsme já a mé školní potřeby zvyklí. Nesla jsem to s nelibostí. Chlapec pak přitvrdil a začal hlasitě dýchat, a to tak, že to ani nejde věrohodně popsat. Sama jsem od určitého bývalého partnera slyšela, že dýchám ze spánku neuvěřitelně nahlas, že ho to budí :DD, ale na veřejnosti se prosím pěkně ovládám! Chlapec tedy téměř přehlušoval výklad přednášejícího, což mám nejradši. Říkala jsem si, že dnešní příděl smůly jsem si tedy už vybrala, když tu náhle vtrhl do sálu chlapec číslo 2, který rovněž pojal za stanoviště místo vedle mě. Vypadal ale neškodně. vypadal, ale nebyl. Po chvíli totiž začal zběsile bouchat prsty do lavice, s neuvěřitelnou razancí a energií, do rytmu šílenství. S chlapcem číslo 1 už vážně mohli založit školní kapelu, chyběl snad jenom triangl. Vrcholem bylo, když chlapec začal nekontrolovaně vykřikovat své soukromé odpovědi do výkladu. Pohled na telefon – 10 nejdelších a nejdrásavějších minut do konce přednášky.. Hezky nám to začíná!
A protože jsem zase pořídila pár nových věcí do bytu, rozhodla jsem se o ně s vámi podělit :)
Eiffelovku jsme si přivezli z Paříže, takže vzpomínka :)
Srdíčka k Vánocům (od Nicha a maminky), hrníčky z Ikea, jeden za 9,- Kč, ty jsme tam nechat nemohli :)
Aspoň plyšový králíček :)) a ukořistěné sešity na nový semestr
Nové lino v koupelně a valentýnka, kterou jsem si letos převážně vydupala :))
