Warning: session_start(): open(/DISK2/TMP/sessions/sess_vg20vl2a1crq4dbv6q0l08kvk7, O_RDWR) failed: No such file or directory (2) in /DISK2/WWW/street-soul.net/www/natural/wp-content/plugins/wordpress-automatic-upgrade/wordpress-automatic-upgrade.php on line 92 STREET SOUL SHIT » friends

23, Jul2010

Pozor na ramena , 18

Rok se s rokem sešel a najednou to dohromady hodilo už nějakých sedm let, co pročítám blogy. A protože mi někteří blogeři obzvlášť přirostli k srdci, rozhodla jsem se na den vystoupit ze své introvertní skořápky a sešla jsem se s Barb, Lou a Cassidy :).

Den začal vcelku obvykle – nemohla jsem se rozhodnout co na sebe.. když jsem se konečně rozhodla, nemohla jsem v celém domě najít jednotlivé součásti outfitu. Nestihla jsem se nasnídat. Vlasy mě odmítaly poslouchat, takže na jedné straně byly vlnité a na druhé hnusně krapaté a splihlé :D Když jsem pak vklouzla do bot, myslela jsem že omdlím bolestí. Zapomněla jsem totiž, že mám vedle palce otevřenou krvavou ránu z předchozího dne, kdy jsem v obrovských podpatcích nejužších bot na světe balancovala mezi dlažebními kostkami, protože jsem se chtěla mužovi co nejvíc líbit, i za cenu zmrzačení a trvalých následků. V autě jsem do mokvající rozdrásané kůže chytře nastříkala náplast ve spreji, takže se konalo omdlení bolestí no.2. Fakt humus utrpení na tisícátou. Pak jsem, již otupělá bolestí, nacpala zrasenou nohu zpět do boty, kde se živé lidské maso z rány promísilo s látkou bot a vzájemně se obě strany nelaptávaly. Omdlení bolestí no.3 po tom, co jsem se pokusila postavit. Nezbylo mi, než oblepit ránu typickou retro hnus náplastí, čumějící otvorem boty ven.

Statečně jsem ale už pak vše ustála, až na malé zaškobrtnutí na koberečku v autobuse (= maličko vyvrknutý koník, vyhřezlá ploténka a prakticky ochrnutí na jednu polovinu těla)..a dostala jsem se až k Prašné bráně, kde jsem plíživě zezadu pozdravila Lou a Barb. Barb se svěřila, že má taky náplast, což mě samozřejmě zahřálo na srdci :D  pak mě s Lou konečně upozornily na Barbina zapovězená ramena. Den předtím jsem prožila předlouhý phonecall s Lou, kdy mě naprosto šokovalo, že je to ,,Lů” a ne ,,Lou” ale hlavně jsem nechápala, jak někdo po telefonu může působit tak mile, takže jsem pak hořce litovala, že jsem telefon zvedla a zavrčela do něj jen hnusné ,,Halo!!!!”, protože jsem nevěděla kdo volá:D

Vydaly jsme se pak do muzea kubismu, kde mi v prvním patře některá z holek řekla, že vypadám inteligentně, což mě na pár sekund úplně odzbrojilo, protože jsem si hned vzpomněla na své ráno, jak nesmyslně stříkám náplast na rozvrtané lidské maso a jak místo pytlíčku od čaje vyhazuji do koše hrnek…DD Barb si poctivě fotila expozici, zatímco Lou mi vyprávěla o randeti na louce, kde se rozprašuje popel mrtvých lidí :D Další samostatnou kapitolou muzea kubismu byly samozřejmě schody. Barb je neuvěřitelně roztomile neoblomná slečna, takže mi nebylo umožněno vyhnout se fotkám.. výsledku jsem se ale docela děsila, protože Lou stála nademnou a pořád mě něčím rozesmívala, takže to pak dopadalo asi takhle :D

Expozici jsme doprohlédly, Barb vyfotila Lou u tapety a ujistila pána, že je stejně rozmazanej. Vylezly jsme ven a vyfotily se před nádobím, u čehož nás pozorovali další dva pánové a já jsem si pak vydupala jít se na nádobí podívat. Další naše kroky směřovaly k legendární pochcané zdi, což nebyla jenom zeď, ale pochcaně smrděla tak nějak celá ulička, takže takovej all in one balíček. Lou držela a vykrádala mou stokilovou tašku na kašně a já se mezitím křenila u zdi.

Pokračovaly jsme pak před New Yorker, kde jsme vyhlížely Cassidy a zjistily jsme, že Katie si dělá oběd :D A protože tento den byl na divné pány velice plodný, přišel si nás jeden vyfotit mobilem. Chci, aby Barb taky chodila k nám na školu!  Cassidy se záhy objevila a všem třem slečnám to moc slušelo :) mohly jsme tedy pokračovat do Panerie, kde se nad rozličnými dortíky strhla diskuze o operačních systémech :D Další pán seděl naproti nám na lavičce, byl to bezdomovec a byl na něj moc krásný pohled* Barb měla krásný střevíčkový naušnice a měla botičku i na telefonu :)) Lou mi dávala uklidňující terapii před mými jízdami – ,,Na Andělu je to úplně nejhorší. Bude pršet. No nevim, jestli bych teď s manuálem někam dojela. Dej si pozor na instruktora, můj byl hrozně úchylnej.” :DDD No a pak zavolal můj pajn instruktor a vyžádal si mě o půl hodiny dřív a natolik mě vyčerpal, že jsem se neviděla s Katie ani s Marietkou :( A žádám si retro pohled na Louin design s nokií a mixérem :D

Určitě jsem toho strašně moc vynechala, ale celé to setkání ve mně zanechalo úplně úžasný pocity a vzpomínky. Přes blog se sice možná k člověku dostanete o něco blíž, ale osobnímu setkání se prostě nic nevyrovná. Všechny účastnice mě moc překvapily. Barb je nejvíc roztomilá, inteligentní, má krásnej úsměv, takovou zvláštní jiskru v očích a hrozně z ní vyzařuje hodná a milá povaha. A samozřejmě outfit vyladěnej do detailu a příjemnej hlas a celkově originální, krásná :) Lou podle mě nejvíc vystihne slovo charizmatická.. je to neskutečná žena :)) Zábavná, rozkošná, krásná, bezprostřední, stejně jako z Barb z ní vyzařuje milá povaha, že máte chuť si s nima povídat několik dní v kuse ..a má nejhezčí kabelku!!:D Cassidy jsem viděla taky poprvé, nebyla jsem totiž na tom prastarém plurksrazu, takže mě hodně překvapilo, že vypadá jinak než na fotkách, ve skutečnosti je totiž ještě mnohem hezčí :) a má můj obdiv za Linux :)) Je moc milá, krásně opálená a sdílela se mnou chuť na jahodový frappé :))

Už sama sebe i holky opakuju asi po tisícátý, ale musim říct, že to bylo vážně, jako kdybychom se znaly už roky. Obyčejně jsem spíš introvert, ale Barb a Lou vytvořily hned po přivítání tak uvolněnou a skvělou atmosféru, že mi bylo druhej den líto, že už žádnej sraz není :)) Jsem hrozně ráda, že jsem měla možnost je poznat*

Děkuju Barb za fotky*

Tags:

 

» Comments (18)