24, May2009

Maturita není fraška , 8

Abych navázala na předchozí zápis, tak ve čtvrtek 21.5. jsem vstala asi v půl šestý, dala si levandulovou koupel, nic nesnědla a cestou do školy prožívala zvláštní chvilky při pohledu na mladší studenty, jak si bezstarostně vykračují směr gympl v kontrastu s mým malým zmateným já. Mě nečekala žádná písemka z chemie, ani referát na dějepis, ale maturita.

Když jsem dorazila do posledního patra, zamířila jsem do odpočinkové třídy a pozdravila se s ostatními. Pocity více než nepříjemné. Oskar si šel v 7:45 táhnout otázku a blížil se můj čas. Po krátkém uklid?ujícím rozhovoru s paní profesorkou Prausovou jsem si šla táhnout otázku z francouzštiny (,,jedenáct! ..prosim jedenáct!”), v ruce jsem ale držela číslo 6., politika ve Francii, Evropská unie. Pocity? Docela úleva, tahle otázka patřila k těm sympatičtějším. První potítková příprava.. stresující pohledy na hodinky.. absolutně nestíhám. Článek jsem jen prolétla a rychle se vrhla na gramatiku, následně na osnovu k mluvení. Byla jsem tak roztěkaná a nervózní, že jsem se pořádně nesoustředila na pokládané otázky, což chvílemi působilo asi trošku komicky :) Pocit jsem ze sebe neměla nejlepší, byl to první předmět a já vůbec nevěděla co mě čeká.

Po půl hodine následovalo tahání z angličtiny. Neměla jsem žádného favorita, ale nechtěla jsem World today a foreign languages. Z pytlíčku jsem si vylosovala číslo pět, Renesanční anglickou literaturu. Marlowe, Jonson, More, Milton, Shakespeare. Mé srdce zaplesalo :D Na potítku jsem krásně všechno stíhala a poslouchala Oskara. Zkoušení jsem si spíš užila, bavilo mě, dostali jsme se až ke svátku Svatého Valentýna. Akorát se mi asi dvakrát podařilo místo přitakávacího ,,Yes” říct ,,Oui” :)))

A pak bylo na řadě to, co bylo pěknou řádku týdnů mou noční můrou :D Programování. Oskar už seděl na potítku a tak jsem se holek zeptala, jestli nevědí, co si vylosoval. Odvětily, že číslo 25. a mně to způsobilo mírnou euforii, protože mě nějak nenapadalo, co bych měla o Ergonomii 15 minut říkat. Mě bylo osudem přisouzeno číslo 5., Základní hardwarová konfigurace. Opět štěstí, tohle jsem uměla asi i po zpátku. Praktická část v podobě kvadratické rovnice mě rovněž hřála na srdci. Zkoušení bylo fajn, navzdory různým ublíženým řečem z řad některých lo?ských absolventů. Nemám co vytknout, otázky byly adekvátní, v žádnym případě se nikdo nikoho nesnažil nijak potápět. Poslední otázka mě sice vykolejila a řekla jsem pitomost, nicméně za to můžu nadávat tak maximálně sama sobě :D. Ponaučení pro příště: nebudu tipovat, ale budu mlčet a předstírat třeba okno, možná to bude mít mírnější následky. Měla jsem z toho zkoušení ale skvělej pocit a bylo hrozně hezký, když mi pak Oskar gratuloval a říkal, že jsem působila profesionálně :))) Aspo? někdo byl toho názoru:)))

Poslední byla na řadě čeština . Ze slohu jsem měla za jedna, takže už jsem nebyla tak nervózní. Největší strašák byl za mnou a říkala jsem si, že když jsem dala programování, už mě snad nic nepřekvapí. Padla mi otázka číslo 1, Starověká literatura. Děkovala jsem bohu, že si to se mnou Kuba den předtim četl :)) Mezery tam určitě byly, hlavně už mi strašně kručelo v břiše a nešlo mi přemýšlet :D Navíc se mi pani předsedkyně snažila radit, ale nebyla jsem schopná rozluštit, co se mi snaží sdělit :)) A hrozně se mi líbilo, jak se pani Prausová rozzářila, když jsem řekla, že čeština je ovlivněná i francouzštinou :)))

A hodnocení? Tři jedničky a jedna dvojka z programování. Velká spokojenost, naprosto nad očekávání! Maturita je moje a už mi ji nikdo nevezme!!

Ještě bych si sem ráda poznamenala slova naší paní předsedkyně: ,,Když uslyším Gymnázium Dobříš, vybaví se mi důraz na kvalitu a přátelský přístup profesorů. A to jsou dvě věci, které dělají dobrou školu.”

Děkuju všem! A hlavně paní proseforce třídní, která byla skoro každou volnou chvíli mezi námi a uklid?ovala nás :)

Tags:

 

» Comments (8)