20, Feb2012

This is for my niggaz and my hoes , 17

Přátelé, je konec. Mám konečně doma knihy na bakalářku a nemůžu tedy už dále používat výmluvu ,,Nemůžu začít psát, protože nemám knihy.” Do knihovny jsem si původně jela jen pro jednu, ale u regálu s programováním jsem se nějak rozvášnila a odtáhla si jich domů pět. Samozřejmě jsem vůbec nepůsobila u tohoto regálu podezřele, protože, jak jistě uznáte, vypadám jako typický programátor a vůbec si dva chlapci kousek ode mě nic podezřelého nešuškali.

Sotva skončil zimní semestr, začal letní. Letní mám radši, všechno je tak nějak optimističtější.. duha, zpívající ptáčkové, vůně růží, Mozart znějící ze všech koutů, hrající si děti, bezdomovci konečně opouštějící svá zimní sídla v podobě tramvají a malý detail…. STÁTNICE, které toto všechno nulují. Nezbývá, než opět vytáhnout ,,odporně šťastnou rodinu v autě“, viz níže, která mě trýznila předminulé zkouškové:

Představte si, že se učíte, beznaděj, deprese, žiletka.. a přímo naproti vám se nachází tento stojan. Mimo to, že mi přinášeli odreagování (protože tato rodina si každý den vyslechla asi trilion mých sprostých nadávek, vyčítajících jim jejich štěstí, zatímco já musím sedět na zadku a počítat), mě také burcovali k tomu, abych vydržela a všem nechutně šťastným lidem se senzačními životy jednou dokázala, že to zvládnu taky :D.

Samozřejmě mám i alternativní, seriózní verzi stojanu, jakýsi ,,pageup”, ale musíte uznat, že v ,,odporně šťastné rodině v autě” je něco démonického, co nikdy nedovolí žádnému jinému stojanu ji předčít. Na dalším obrázku můžete vidět sešit, který mi sice ladil s lakem na nehty, ale prvotní nadšení opadlo poměrně brzo, protože ze čtverečků v kombinaci s (nejspíš?) recyklovaným, tmavším, papírem nejsem schopná se učit.

Valentýna jsem oslavila jak jinak než stylově nemocí :D, kterou jsem zajídala broskvovým koláčem s mandlemi ve tvaru srdce. Tím chci říct, že konečně mám formu ve tvaru srdce a kdo ji nemá taky, jako by nebyl.

Pak mám pro vás další důležité sdělení – koupila jsem si asi po osmi letech nový bronzer. Troufám si říci, že již bylo načase. Je vidět, že jsem opravdu beauty nadšenec, který nesnese makeup ve stádiu rozkladu :D

Od Elišky jsem dostala nového pana OPIho, který je nejdokonalejší, ale co je ještě dokonaleji dokonalejší je jeho jméno, které se mému majetnickému já přesně trefilo do noty – je to prostě Lucky a jenom Lucky, nikoho jiného,  levander.

A to bude asi pro dnešek všechno, děkuji všem, kteří si článek přečetli, i přesto že neobsahoval nic o BB creamu, žádnou fotku outfitu, ani giveaway či new in! Máte u mě Hašlerku!

Tags:

 

» Comments (17)