Warning: session_start(): open(/DISK2/TMP/sessions/sess_u47tddm3n6v7b142134erpu3n0, O_RDWR) failed: No such file or directory (2) in /DISK2/WWW/street-soul.net/www/natural/wp-content/plugins/wordpress-automatic-upgrade/wordpress-automatic-upgrade.php on line 92 STREET SOUL SHIT » cesty

01, Jan2008

Obludo obludná! , 0

Tak zejtra razim na hory, někdy v půl desátý ráno. Jsem nevyspalá, všechno mě bolí a leze na mě docela depka. To budu zas na všechny úžasně příjemná. Jinak vás taky vítám v roce 2008 a pokud se neurazíte, ráda bych vám popsala průběh nejlepšího Silvestra co jsem zatim zažila:)

Začalo to vskutku dramaticky, probudila jsem se asi ve 12 v poledne a ve 13:30 už jsem měla odcházet z domu. Skejsla jsem chvíli u snídaně, chvíli u počítače a pak jsem samozřejmě nestíhala. Takže jsem zběsile motala sushi a měla jsem na to asi 15 minut, gratulujte mi. Rýže byla ještě lepivější než posledně a docela brutálně zkoušela mojí trpělivost, protože jsem ji vždycky položila na řasu a při sundavání ruky se na mou ubohou končetinu přilepila zpátky a takhle to bylo pořád dokola.

Nicméně, zbývající půlhodina byla opravdu nedostačující a to se ještě Jakub z ničeho nic objevil na ICQ a mlel něco o horoskopech, byl extrémně prudérní a nutil mě ať si celej ten horoskop přečtu, načež jsem u počítače zatla pěsti, zamumlala nadávku a pokračovala v šíleném amoku příprav (např. během 0.5 sekundy se nalíčit a za 0.1 sekundy vytvořit něco co by se aspo? zdánlivě podobalo účesu). Místo ve 13:30 jsem vyrazila asi v 13:41, což je extrémně potěšující, když si představíte že ve 14:00 odjíždí váš autobus, který se nachází o 3 km dál, a tyto spanilé kilometry musíte ujít, uběhnout, či (v mém případě) zasprintovat. Spustila se mi brutální rýma, sluchátka od přehrávače mi vypadávaly z uší každé dvě nanosekundy a jako bonus – sníh, střídavě déšť a v poslední rovince kroupy. mnam. Zhruba po 1,5 km cesty jsem pocítila jak se horko těžko narovnávané vlasy zhmotnily na afro a někdy kolem 2,1 kilometru začal pozvolna mizet veškerý make up. Krásné ,,plesky plesk” v blátíčku rovněž pocítily mé sněhobílé boty.

Autobus zastižen v 13:58 za vidlácky napjatého pohledu ředitele Obludária z okénka. S obřími kroupami ve vlasech sýpajícím pubertálním hlasem a rudými tvářemi jsem zamlela něco jako nazdar a můj spolusedící mužského pohlaví mě požádal o zapůjčení lesku na rty, zkritizoval mojí novou tašku a nařkl mě z pravicového vyznání když jsem si zasněně prohlížela krajinu z okna a měla při tom prostředníček a ukazováček strnule umístěný nad horním rtem. Znalecky vybral film v kině, na který sice ani jeden z nás nechtěl, ale Once prostě nebylo. Po příjezdu nás čekal oběd, v Paládiu mi konečně přijel úhoř, ale když jsem dostala chuť na pomeranč nebo alespo? meloun, asiat co ovládá nabídku natruc posílal samý barevný maki rolky.

Pak následovala anabáze u automatů s lístky, kdy mě zachvátil šílený zachvat smíchu a nemohla jsem absolutně spočítat ani vyndat drobný z peneženky. Když jsem to konečně měla, vydala jsem se k automatu ale tam mě čekal šok, nové ceny lístků. Vysomrovala jsem tedy od společníka 30 kčs a stoupla si do fronty. Naštěstí můj společník je ten gramotnější z naší dvojice a využil svou schopnost “umět číst” a přečetl mi nápis ,,Lístky od 1.1.2008″. Takže jsem se přemístila do jiné fronty (jeho 30 kčs jsem mu samozřejmě nevrátila). Ale nakonec jsem zakoupení lístků opravdu zvládla a na eskalátorech mi bylo předvedeno, že se teda jako fakt spadnout nedá i když člověk nedává pozor při výstupu. Ale já tomu nevěřim a moje fóbie je tu se mnou dál.

Náš plán jít na čokoládou do mekáče byl podryt tím, že mekáč byl zavřenej, a tak jsme šli pořídit do tesca čepičky a foukátka. Prošli jsme to mládeži asi 3x a nikde nic. Popadli jsme tedy 2x Frisco, 1x pytlíček Hubba Bubba a vydali se jak největší zevláci na lavičku že se ,,zbombíme”. Načež k nám přiskočil muž s ochranky, který měl ve svých dásních dohromady asi tak 4 zuby + byl nejspíš ze slovenska + byl možná lehce dementní. No prostě jsme ho tam 5 minut poslouchali a vzájemně jsme pak zjistili že jsme mu ani jeden nerozuměl ani slovo:D Ale tak pochopili jsme že zde asi nejsme vítáni a vydali se do toho výše zmi?ovaného kina. Které bylo pro velký úspěch nečekaně zavřené! Po tom co si Jakub sedl do něčeho bílýho na lavičce..jsme jak nejvetší bezdomovci somrovali u prosklenýho baru, jenomže bylo zavřeno. Tak jsme se vydali do baru jiného, a začala seance surferů a krutérního bombení se. To překazil můj otec telefonem že za pět minut nás nabere. Jakub samozřejmě úplně na sračky! V baru se nabod nosem na brčko a na smíchově naboural do myčky na auta a podobně. Ještě že v autě mlčel.

Večer jsme víceméně završili drcením mého stehna, zlitím mého koberce chlastem a usínali jsme v pokoji plném jedovatých plynů ze svíček. Uprostřed spánku jsem byla násilně bezcitně vzbuzena jenom proto, že se Jakub chtěl podělit o senzační zprávu, což znamenalo že mě vzbudil a pronesl ,,Je pět.” a to bylo celý.

Tags:

 

» Comments